4. kapitola, 3.část

18. března 2012 v 21:11 | Gabux |  Opuštěná
Vyšli jsme z domu a zamířili ke stájím na kraji lesíka. Všechny koně dnes byly pryč, stál tam jen ten můj - nádherný fríský kůň s pečlivě vyhřebelcovanou černou srstí a krásně rozčesanou černou vlnitou hřívou.

"Ahoj, Calwen," pozdravila jsem jí a pohladila jí po hebkém sametovém nosu. Kobylka zafrkala na pozdrav a pohodila hřívou.

"Víš, co mě vždycky zajímalo?" zeptal se Titton.

"Jak to dělám, že má Calwen vždycky tak krásně učesanou hřívu a ten tvůj špindíra v ní má pořád bodláky?" zasmála jsem se a Calwen vesele zařehtala. Moc dobře vím, že nám zvířata rozumí, takže vím, že tohle byl smích. A já s Calwen si z Tittona a jeho koně rády utahujeme.

"Ne," usmál se a pohladil kobylku po boku. "Nikdy jsem totiž nepochopil, jak jsi mohla dát tomuhle koni jméno Calwen. Vždyť je černá jako noc a Calwen je elfsky Světlá."

Usmála jsem se a stoupla si za něj. "Zavři oči, ukážu ti to."

"To toho moc neuvidím, když budu mít zavřené oči," zaprotestoval.

"Sakra neštvi!" zakryla jsem mu oči dlaněmi. Pane jo, ten kluk zase vyrostl, teď se musím pořádně natahovat, abych mu na oči dosáhla. "Udělej dva kroku dopředu," nařídila jsem mu.

"Co máš prosím tě v plánu? Nemůžeš mi normálně odpovědět?"

"Vždyť to dělám. Tak honem, dva kroky."

Konečně postoupil dopředu. Byl teď opravdu těsně před Calweniným bokem.

"Nech zavřené oči!" připomněla jsem mu a sundala ruce. "Nešmíruj, jinak nedostaneš odpověď."

"Jsou zavřené," ujistil mě.

"Dobrá tedy,"obešla jsem ho a vzala ho za ruce. "Mě je jedno, jak vypadá. Podle toho jí přeci nebudu dávat jméno," začala jsem mu to vysvětlovat. Jenže on mi skočil do řeči.

"Tobě že nezáleží na tom, jak vypadá? Vždyť jen se jí do hřívy zamotá větývka a ty už zastavuješ, abys jí to mohla vyndat."

"Nepřerušuj mě pořád, nebo se to nikdy nedozvíš!"

"Fajn," řekl trochu nabručeně. Nemá totiž rád, když ho okřikuju. Stejně ale už zůstal potichu, tak jsem pokračovala.

"Nechtěla jsem jí pojmenovat podle někoho, nebo něčeho. Chtěla jsem, aby to bylo originální. Jenže mě nenapadlo nic pořádného. Vzpomínáš, jak jsem dlouho měla hříbě a volala jsem na něj 'Koníku'? A ty ses mi smál, že to je hloupé jméno. Jednou jsem s ní byla nahoře na louce a tak nějak jsme tam obě ležely v trávě a já si na její bok položila ruce a hlavu."

Položila jsem jeho ruce na Calwenin bok a na jedné, na té, co byla blíž u mě, jsem nechala položenou svou dlaň. Druhou volnou ruku jsem kobylce taky položila na bok.

"Tak jsme ležely a já vnímala jen jí. Jak má heboučkou srst. Jak se pod jejím dechem zvedá hrudník. Jak občas tiše zafrká. Cítíš to? Jen se klidně nadechuje a vydechuje. Je naprosto klidná a spokojená. Úplně to z ní sálá." Taky jsem zavřela oči a usmála jsem se. "Ležela jsem tam s ní nějakou dobou a potom jsem měla pocit, jako bychom splynuly v jednu. Obě jsme měly stejný, pravidelný dech a já skutečně cítila, že jsem ona. A věděla jsem, jak je hodná. Cítila jsem její duši. Jak jí má čisťoučkou. A že má zlatý srdíčko. Cítíš to?" znovu jsem se musela usmát, protože jsem to cítila znovu.

Cítila jsem hodnou dušičku kobylky, dokázala jsem se do ní plně vcítit. Byla jsem teď stejně klidná a spokojená, jako ona. Náš dech byl stejný a snad nám i stejně tlouklo srdce.

"Cítila jsem její naprosto čisté já. Úplně zářilo. Něco jako když Amil mluví o tom, kdo má jakou auru, tak já měla pocit, že Calwen jí má bílou a čisťoučkou. Tak vzniklo to jméno. Protože jsem poznala její nitro."

Dovysvětlila jsem důvod jejího pojmenování a zase otevřela oči. Cítila jsem se šťastnější, než když jsme vyrazili z domu. Byla jsem plně nabitá energií. Podívala jsem se na Tittona. Díval se na mě a ve tváři měl výraz, který jsem nedovedla identifikovat.

"Chápeš?" zeptala jsem se ho a povytáhla obočí.

"Tys viděla její nitro?" zeptal se.

"A ty snad ne? To přeci dokáže každý Elf, když se pořádně soustředí, ne?"

"Ne, Marillo, to nedokáže každý."

"Takže tys to teď necítil?"

"Cítil jsem, jak dýchá a také jsem poznal, že je klidná a vyrovnaná, ale to bylo všechno."

"To bylo všechno? Nic víc?" vyvalila jsem překvapeně oči.

"Víš, Mar," usmál se a chytil mě za ruku. "Možná, že se u tebe začíná projevovat tvůj budoucí dar. Třeba budeš mít schopnost poznat vnitřní rozpoložení Elfa, nebo i zvířete. Nebo něco na ten způsob."

"Myslíš?" zeptala jsem se nevěřícně. Potom jsem ho sjela zkoumavým pohledem a na čele mi naskočila vráska. "Hele ale nemyslíš si, že si to vymýšlím, viď že ne?"

K mému překvapení se zasmál. "No tak, Mar! Zaprvé, tobě věřím. A zadruhé, zase jsi zapomněla, co za dar jsem dostal já? Myslím, že bych opravdu poznal, kdyby sis ze mě dělala šašky."

"Tak to jsem ráda, že mi věříš. Ale není to hloupý důvod pro pojmenování, co myslíš?"

"Abych řekl pravdu, takhle by se měla vybírat všechna jména. Nevím, podle čeho vybírali jména naši rodiče, ale duchové nám určitě nedávají jména jen tak nějaká, která jim zrovna přišla pod ruku. Každé naše jméno musí mít nějaký důvod. A pravděpodobně to souvisí s naší duší."

"To je zajímavá teorie," pokývala jsem hlavou a zamyslela se nad tím.

Jenže Titton se rozesmál a já se na přemýšlení nedokázala soustředit.

"Co je?" vypadlo ze mě překvapeně.

"Promiň," vykuckal ze sebe mezi záchvatem smíchu. Trochu se zklidnil a pokračoval. "Víš, bavili jsme se o jméně koně, potom to přešlo k tvé možné budoucí schopnosti. To by ještě bylo v pořádku. Jenže pak jsem plácl jednu věc, která mi leží v hlavě a ty ses toho chytla a začala jsi o tom vážně uvažovat. A promiň, ale doufám, že pochopíš, že s tebou mluvit vážně je trochu nezvyk. A taky doufám, že pochopíš, že při přemýšlení vypadáš fakt komicky."

"Hele!" šťouchla jsem ho do žeber a zasmála se. "Takže ty se mi hodláš smát kvůli tomu, že přemýšlím?"

"Obvykle totiž nepřemýšlíš," hájil se.

"Ty jsi hrozný zvíře, Titte!" strčila jsem do něj.

"Takže malá se bude prát?" ušklíbl se a pevně se zapřel nohama o zem. "Tak pojď, slečinko."

"Ha, myslíš, že tě už nepřeperu?"

"Je to už hodně dávno, cos mě naposledy přeprala," provokativně se usmál.

"Tak to není pravda!" rozeběhla jsem se proti němu a vrazila do něj vší silou. Jenže on? Sakra s ním to ani nehnulo. Jen mě u toho chytil za boky a zadíval se mi do očí. Pohled jsem mu oplatila a čekala, co z něj vypadne za výsměšné moudro.

Chvíli na mě jen koukal a potom zakřičel: "Jéé, já zapomněl upadnout," a odpadnul do slámy. Samozřejmě mě při tom nepustil a strhl mě s sebou.

"Persee Tittone! Jak si dovoluješ se mnou mlátit o zem?" sedla jsem si na něj a začala ho lehce bušit do hrudi.

Smála jsem se a on se mnou. Byli jsme opravdu jak malé děti, jak za starých časů, když jsme se spolu prali všude a ostatní z nás jen měli legraci.

Převalovali jsme se po celé stáji. Pokaždé, když se jeden z nás pokusil vstát tak ho ten druhý strhl zpět na zem. Navzájem jsme se dusili slámou a zahrabávali se. Slyšela jsem Calwen, jak občas posměšně zafrkala. Nechci vědět, co si o nás myslela.

Dovalili jsme se až k zadním vrátkům a Titton mě zahrabal do slámy takovým způsobem, že mi dělalo velký problém se zase vyhrabat.

On mezitím vstal a došel ke dveřím. "Vypadá to, že jsi prohrála. Takže jsem si rozmyslel to s tím sedláním. Asi ti nepomůžu, zajdu si pro svého koně," zasmál se a vyšel ze dveří.

"No tak to ne! Takhle utéct z boje? Že se nestydíš!"

Rychle jsem vyběhla za ním a skočila mu na záda. To ale nečekal, zakopl a oba dva jsme se svalili znovu na zem. Jenže tentokrát tam nebyla žádná bezpečná dřevěná podlaha stáje, nýbrž poměrně strmý kopec. Oba dva jsme začali válet sudy. Snažila jsem se nějak zastavit, ale bez úspěchu.

"Marillo," smál se někde kus pode mnou Titton. "Tohle si vypiješ!"

"Glo, glo, glo," začala jsem vydávat jakési zvuky, něco mezi pitím a topením se. Potom jsem se rozesmála.

"Ne, myslím to vážně, pod námi je řeka."

Nestihla jsem se ani podívat a ozvalo se hlasité "žbluňk, žbluňk", jak jsme jeden po druhém zahučeli do řeky.

Ještě jsem se cachtala a polykala andělíčky a už jsem slyšela Tittonův smích.

"Já ti to říkal."

Musela jsem se smát s ním. "Chceš k tomu dušení slámou přidat i utopení?" cákla jsem po něm trochu vody.

"Dobře, dobře, vzdávám se," zakuckal se, jak se napil.

"No proto," spokojeně jsem se usmála. Prohlédla jsem si ho, jak mu tam kouká jen hlava, ale všimla jsem si, že ani nešlape vodu. Prostě tu stačí! Opravdu nefér vůči mně!

"Co na mě koukáš tak vražedně?"

"Ty tu stačíš." To nebyla otázka, ale stejně odpověděl.

"Jasně, že tu stačím, už jsem přece velký kluk!" vyplázl na mě jazyk.

"Neprovokuj, ty vrabčáku," neodpustila jsem si narážku na jeho vlasy. Kromě toho, že byl mokrý, je měl plné slámy.

"Ale, ale, já jsem vrabčák? A co ty, strašáku do zelí?"

Rychle jsem si sáhla do vlasů a zjistila, že v tomhle se mu opravdu smát nemůžu. Mé vlasy, které mi rozpuštěné dosahují až k bokům, byly plné slámy.

"Sakra," zaklela jsem.

Titton se mezi tím vyškrábal na břeh. "Ale sluší ti to. Tak polez, půjdeme se usušit a vyčesat slámu, ať nevypadáme jako můj kůň, ale jako tvůj." Usmál se a podal mi ruku.

Usměv jsem mu oplatila a nabídnuté ruky se chytla. Vytáhl mě ven. Z obou tekla voda proudem. Začala jsem si ždímat vlasy a on si stáhl košili a taky jí vyždímal.

"Příjemná ranní koupel," poznamenal.

"To jo, musíš mi slíbit, že to zase někdy zopakujeme," usmála jsem se a vyždímala si i šaty.

"To si piš, že si to zopakujeme," přehodil si košili přes rameno a zvedl mě do náručí.

"Hele! Co zase zkoušíš?" zaprotestovala jsem.

"Co já zkouším? Jen se pokouším tě ochránit, copak jsi zapomněla, že snad pokaždé, když jsi šla po tomhle svahu, tě štípla včela do nohy?"

Okamžitě se mi vybavila vzpomínka, jak jsem se nejmíň tisíckrát rozeběhla po tomhle svahu a za chvíli jsem dostala žihadlo. Je to nevýhoda bosých nohou. Ale na druhou stranu, snad nikdy jsem nedostala žihadlo jinde než právě tady. Asi mě tenhle svah nemá rád.

"No jo, máš pravdu, tak to mě radši odnes. Já jsem se lekla, že mě tam chceš třeba zase hodit, víš?"

"To bych ti přeci neudělal," zákeřně se usmál a vydal se po svahu nahoru zpět k našemu domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti "Opuštěná" ?

Ano
Ne

Komentáře

1 Armen Armen | Web | 20. března 2012 v 9:40 | Reagovat

Páni, ty máš nějaký nový štýl blogu!!! :D To se mi líbí :D

2 Gabux Gabux | Web | 20. března 2012 v 15:26 | Reagovat

:D Ooo, děkuji :D Jsme ráda, vyřídím kámošce :)

3 Mišulka Mišulka | Web | 21. března 2012 v 20:28 | Reagovat

Pěkně napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama