Březen 2012

Jaké to bylo...

31. března 2012 v 22:27 | Gabux |  Co se děje kolem mě
Hojky, tak jak jsem slíbila Vám tady tedy povím jaké to bylo na Myškáči :)
Pohodlně se usaďte a doporučuji nic nejíst ani nepít :P

My jsme to vlatsně pojaly jako Štědrovečerní večeři. Když jyme přijely tak jsme se pozdravily, nastěhovaly do pokojů a takový ty obvyklý věci. Pak jsem večeřeli (kapr a bramborový salát). Po večeři se to všechno začalo rozjíždět. Všichni začaly být takový úchylnější a tak. To musíte znát od svých vrstevníků xD Prostě třeba bratr zavřel Mary na záchod a teď ať řekne heslo. Poprvé dal písmeno Č ... Hned z někoho z dospělích vypadlo čůrák. Pak dal písmeno P. Hned všichni vyjekly nahlas Píča. Máma poznamenala, jestly by tam neměl jiné písmenka. A tak bratr jako jo a dal písmeno D. Zase z někoho vypadlo děvka. Potom se role obrátzily a Mary zavřela bratra. To už se nikam neřešilo a zábava šla dál. Když pak si předělaly písničku sluníčko, sluníčko. Na 2 podobné verze:
1) Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
neseď tu u cesty, stane se neštěstí,
někdo tě ojede.

2) Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
neseď tu u cesty, někdo ti dá pěstí,
a pak tě vojede.

No. Potom šla zase zábava dál. To se snad ani nedá popisovat. Něco kolem půlnoci někteří šly spát. Někteří vydržely a začaly vzpomínat na lumpárny z dětství atd. No to by jste se potrhaly smíchy xD Něco kolem jedné jsme se sbalily a šly jsme všichni spát. Druhý den ráno jsem k mé nelibosti musela vstávat už o půl jedenácté. Ovšem měla jsem ten servis, že mi taťka přinesl snídani až do postele (heč). No, pak byla na oběd kachna jak se sluší na první hod vánoční ( xD ) a jelo se dál. Ovšem bylo poněkud sychravo a ospalo tak většina chlapů a kluků zalezla nahoře na takové místo s polštářema a my holky a ženský jsme si povídaly dole. Ovšem potom jsme se už my (já s rodiči a bratrem) rozhodly zže už pojedem. A tak jsem si sbalily, rozloučily se, dohodly další setkání a vyrazily. Bylo to úžasné! :)) A nenudila jsem se tam ani když tam enbyl signál ani internet a ani televize!

Takže lidi, jestli doufáte, že kluci přestanou býti pubertální a úchylní až budou starší, tak bych se té naděje raději vzdala :D

P.S.- Měly tam božské horké maliny! :*
P.p.s.- Těch zážitků a úchyláren bylo víc, ale ne vše jde popsat že?! :D A navíc jsem se to snažila co nejvíce skrátit :)


P.S.S.S.- Já Vás miluju! Včera můj blog navštívilo neuvěřitelných 73 lidí! :) Rekord! Jste zlatíčka :)

Oznámení

30. března 2012 v 13:11 | Gabux |  Co se děje kolem mě
Hojky,
tak jen chci oznámit, aby jste dnes ani zítra nečekaly žádné články.
Jedu na Myškáč (mlýn) s rodiči a bratrem. Sejdeme se tam s nějakými tátovými kolegy (máma je taky zná a já s bratrem jsme je taky kdysi dávno viděly xD) . Budou tam 2 menší dívčiny. Májka 9 let, Baruš 5 let. Dále tam bude bratr Májky (Mariana) Damián, kterému je něco málo přes 18 let. Mně je 14 a bratrovy 10. No, takže se uvidí jaké to bude. No a jeden mínus to tam má. Nejenom, že tam, není telka ani internet. On tam není ani signál, takže nepošlu ani blbou smsku xD Dám Vám potom vědět jaké to bylo :))

Dále chci jen poděkovat za včerejší návštěvnost :) Včera můj blog navštívilo 59 lidí :) Pro mě rekord! :) Díky, jste skvělý :D

P.S.- No tak dneska jsme psaly 2 testy x( Jeden velkej z matiky, z kterého bych snad mohla dát tak na 2 :D No uvidí se... maximálně to bude 3! :D A jelikož jsem se vůbec neučila tak jsem spokojená, ještě že mi ta matika jde a nejsem matematický střevo. No a jelikož jsem se včera nedokopala VŮBEC k učení tak musím oznámit, že jsme psaly i z chemie. No řeknu Vám, že mohu jen a pouze děkovat bohu, že jsem byla skupina A a ne B xD Ikdyž oni měly lehčí zase jiné cvičení... No to je fuk, ale to bude taky maximálně na 3 :D Tak budu doufat, že to nebudou trojky, ale tak dvojky třeba :))

Kusovka 3.0

29. března 2012 v 21:05 | Gabux |  Kusovky
☞ Člověk vidí svět skoro vždy brýlemi citu, a podle barvy skla jeví se mu temný, nebo purpurově jasný. ☜


Mně se ta kusovka strašně líbí :))

Odměny za poznávačku

29. března 2012 v 16:17 | Gabux |  Odměny
Hojky,
tak tady Vám přináším odměny pro 3 lidičky za poznávačku :))

1. Pro L.

Můj komentář- Promiň, toto se mi moc nepovedlo :( Dělala jsme ho na třikrát a stejně se moc nepovedlo. Nejsem s ním moc spokojená. :/ Ovšem zase máš největší :D

2. Pro Kataru
Můj komentář- Tak s tímo srdíčkem jsem nanejvýš spokojená :)

3. Pro Channáh

Můj komentář- Tak pro Tebe bylo nejhorší najít obrázek xD Promiň, že je to tak malé, ale zapomněla jsem oříznout :// Ale jinak jsem spokojená :))

Tak snad se líbí :))*

Mariuhana léčí! (Prosím přečtěte si to..)

28. března 2012 v 16:23 | Gabux |  Ostatní
Od Affs Lů)*

Jmenuji se Zdeněk Majzlík, je mi 66 let a podle zákonů České republiky a Evropské unie jsem drogový dealer, kterému neustále hrozí zatčení a odsouzení k mnohaletému vězení.
Je tak tomu proto, že sháním a pěstuji pro svou dceru konopí s vyšším obsahem THC, než povoluje zákon.

Mojí dceři je 45 let. Od svých 27 let je postižena nemocí, zvanou roztroušená skleróza. Tato nemoc u ní způsobuje, že její tělo bylo v permanentních, velmi bolestivých křečích. Přestaly jí pracovat střeva. Trpěla obrovskými zácpami, kvůli kterým dvakrát skončila až na jednotce intenzivní péče. Ztratila chuť k jídlu a zhubla na 38 kg. Sama se nedokáže pohybovat a je trvale odkázána na invalidní vozík. Pomoc svých blízkých potřebuje na každou i tu nejbanálnější činnost, u které si zdravý člověk vůbec neuvědomuje, že ji vykonává. Musel jí být operativně zřízen trvalý vývod z močového měchýře. Propadala obrovským depresím, ztratila zájem o okolní svět a soustředila se jenom na to, jak se všech svých problémů zbavit. Chtěla ukončit svůj život.

Oficiálně uznané léky jí byly ordinovány ve stále větších dávkách. Přesto postupně ztrácely svou účinnost.
Pak jí bylo odbornou lékařkou doporučeno, aby zkusila užívat konopí ve formě marihuany.
Po vykouření jediné marihuanové cigarety se veškeré křeče v jejím těle uvolnily.
Po týdenním přidávání drcené marihuany do každého jídla se nejdříve zmírnily a pak zcela ustoupily zácpy.
Ustoupily také ty nejhorší deprese a ona se opět začala zajímat o okolní svět.
Dávky kortikoidů a cytostatik jí bylo konečně možné snížit.
Během roku se její váha zvýšila na 42 kg.
Konopí sice nezpůsobí, že by se moje dcera uzdravila.
Způsobuje ale to, že i pro ni se její život stává snesitelným.
Přestože jí užívání konopí takto pomohlo a pomáhá, tak dle zákonů České republiky a Evropské unie je stále uživatelem zakázané návykové látky a je mocnými v této zemi označována za feťáka.

Podle statistických odhadů je v České republice čtrnáct až osmnáct tisíc pacientů s touto nemocí.
Každý z nich, kdo se rozhodne, že již nechce snášet ty kruté podmínky, které tato nemoc přináší, se dostává na černou listinu mocných tohoto státu a Evropské unie a riskuje vysoké pokuty a soudní stíhání.
Každý z rodinných příslušníků či přátel, který se rozhodne takto postiženým lidem pomoci a konopí jim sežene či vypěstuje, riskuje vysoké pokuty, soudy a mnohaletá věznění.
Tato perzekuce přitom nemá racionální podklad.
Bylo zcela nezpochybnitelně prokázáno, že návykovost na marihuaně je stejně vysoká, jako návykovost na čokoládě.
Proč tedy není konzumace čokolády zakázána a můžeme ji kupovat i těm nejmenším dětem?
Bylo zcela nezpochybnitelně prokázáno, že zdravotní a společenská nebezpečnost užívání marihuany je řádově nižší, než je tomu u užívání tabáku a alkoholu.
Jak je tedy možné, že kterýkoliv dospělý člověk v tomto státě si v kterémkoliv obchodě s potravinami může koupit celé balíky cigaret a může kouřit kde chce a kolik chce. A jediná nepříjemnost, která takového člověka při tom obtěžuje je farizejský nápis na každé krabičce s cigaretami o tom, že kouření způsobuje rakovinu.
A jak je tedy možné, že si kdokoliv v České republice a v Evropské unii může kdekoliv koupit celé hektolitry alkoholu a může se zpíjet až do němoty?
Jestliže se kdokoliv v těchto zemích prokouří až k rakovině nebo se upije bezmála až k smrti, tak pro něj nepřijede policie, aby jej vsadila do vězení, ale přijede pro něj sanitka, odveze jej do nemocnice a tam mu bude poskytnuta bezplatná odborná péče.
Čím se provinily tisíce nemocných lidí postižených roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí, Alzheimerovou chorobou, rakovinou, glaukomem, Crohnovou chorobou, migrénou a já nevím čím ještě, že na ně mocní toho našeho světa mohou posílat své mocenské složky, aby jim tuto léčivku ukradli a dál je všemožně perzekuovali ?
Já sám marihuanu neužívám. A jsem proti tomu, aby k marihuaně měli volný přístup nezletilí. Stejně tak, jak nesouhlasím s tím, aby nezletilí měli volný přístup k tabáku a k alkoholu.
Jakým právem si ale někdo osobuje právo rozhodovat o tom, jestli smím svou dceru léčit bylinou, která jí prokazatelně pomáhá.
A jakým právem si někdo osobuje právo rozhodovat o tom, že si smím přivozovat rakovinu kouřením tabáku, že se smím upíjet k smrti alkoholem, ale že nesmím ke své relaxaci použít konopí.

Moje dcera pro to, aby znovu neupadla do křečových stavů, musí denně vykouřit čtyři až pět marihuanových cigaret, tzv. jointů.
Nikdy z toho nebyla v psychotickém stavu. I po vykouření této cigarety hovoří zcela normálně, nemá ve tváři připitomělý úsměv a chová se zcela racionálně.
Pro to, aby podpořila funkci svých střev, si musí do každého jídla přidat asi jednu polévkovou lžíci drceného konopí.
Opět to nemá žádné nežádoucí účinky.
Denně tedy moje dcera spotřebuje asi tři a půl až pět gramů této byliny.
Mocní tohoto světa svou restriktivní politikou způsobili, že tato bylina se dá sehnat jen na černém trhu a její cena se pohybuje okolo 30 € za 5g.
Měsíčně by tedy musela za tuto látku vydat až 900 euro. To je asi 22.500.- Kč.
Invalidní důchod mojí dcery je ale pouze 7.000.- Kč.
Já i moje žena jsme starobní důchodci a důchod nám právě tak stačí k přežívání.
Proto jí konopí musím pěstovat já sám a jen případné nenadálé výpadky nahrazovat jeho kupováním.
Každý rok musím zasadit 25 až 30 rostlin. Jejich vytříděním mi pak pro dceru zůstane 20 až 25 rostlin.
Již za 6 rostlin se ale jde do vězení.
Pokud se mocným tohoto našeho světa povede mne odhalit, já půjdu do vězení a z mojí dcery se opět stane křečemi zkroucená a bolestí řvoucí lidská troska.
Já jsem dospělý a svéprávný člověk a hluboce mne uráží, že si nějaká skupina mocných myslí, že jsou to jedině oni, kdo mi může nařídit, čím se mám léčit, čím se má léčit moje dospělá dcera.
Hluboce mne také uráží, že tatáž skupina polobohů může nařídit, že dospělí a prý svobodní lidé pro svou relaxaci mohou použít alkohol a tabák a to i přes jejich nebezpečnost, ale nesmí použít konopí, které se svou nebezpečností rovná čokoládě.
Jestliže jste dočetli až sem, mohl bych být spokojený, protože vím, že o tom, co jste četli, budete přemýšlet.
Já si ale nemohu dovolit být skromný, proto se na Vás obracím ještě s prosbou.
Prosím, pomozte mi. A pomozte mojí dceři. A vlastně nám všem. Tedy i sami sobě.
Víte, moje dcera až do svých 27 let byla naprosto normální člověk, se svými radostmi a běžnými, každodenními strastmi. Ráda lyžovala. Závodně tančila. A koncertně hrála na kytaru. A ani ona, ani nikdo z nás si nemyslel, že se to může nějak dramaticky změnit. Až do toho nenadálého, hloupého zakopnutí na rovné cestě, kde nebylo zakopnout o co. Tak se totiž tato nemoc ohlásila.
A toto se může kdykoliv stát u kohokoliv z nás. Může se to objevit u někoho, koho máte moc rádi. Může se to stát Vašemu dítěti. A pak to budete Vy, kdo bude v situaci, že budete prosit své známé s vysokými ploty kolem své zahrádky, aby Vám dovolili zasadit pár rostlin, které pomohou.
Prosím, pomozte.
Já nechci po Vás peníze, ani jiné dary.
Prosím Vás ale, pošlete tento můj email dalším lidem. Svým příbuzným, přátelům a známým. A poproste je, ať i oni udělají totéž. Ať se o této perzekuci, kterou páchají mocní České republiky a dalších států Evropské unie na nemocných lidech, kteří nechtějí nic jiného, než se léčit tak, jak jsou oni přesvědčeni, že je pro ně dobré.
A ať si také všichni uvědomí, jak nesvéprávné tvory z nás, údajně svobodných lidí, mocní tohoto našeho světa dělají.
A jestli budete chtít udělat ještě něco navíc, otevřete si webovou adresu:
www.lecebnekonopi.cz/petice/podepsat
kde probíhá podpisová akce za legalizaci léčebného konopí a připojte se.
A pokud by i to pro Vás bylo málo, napište svému poslanci a senátorovi, ať se i oni nad tímto stavem zamyslí.
My skutečně nejsme nesvéprávné bytosti bez vlastního rozumu.
Jsme dospělí, jsme rozumní a chceme být i svobodní.
Zdeněk Majzlík
Týn nad Vltavou
Česká republika

Poznávačka 2

26. března 2012 v 20:54 | Gabux |  Poznávačky
Hojky,
zase jednou jsem si pro Vás připravila poznávačku :)
Beru první 3 správné odpovědi :)
Uhádněte jaká je to celebritka :)
Poradím Vám, že je to slečna, češka a její jméno začíná na O :P (herečka a dá se říci že i zpěvačka :P)
Hodně štěstí! Není to tak těžké :))


Napište si co by jste chtěli za odměnu :)
1) diplomek (s čím)
2) jmenovku
3) PNG srdíčko (jaký obrázek mám použít :))

Gabux

Pro mě od Baruš

26. března 2012 v 20:43 | Gabux |  Pro mě
Hojky,
tak tento diplomek jsem dostala od mého aff Baruš za bleskovku :)


Díky moc :))

Pro mě od Channáh

26. března 2012 v 15:52 | Gabux |  Pro mě
Hojky,
Jelikož mám takovou staro-novou affs (neřešte :D) Channáh, která mi k mé velké radosti udělala klikažku za spřátelení :)

Tak tady je:

Mně se hrozně moc líbí ♥

Děkuju! :)

Návštěvnost :D

26. března 2012 v 15:43 | Gabux |  O blogu
Hojky,
zase posílám další návštěvnost! Hrozně moc mě potěšila

Po- 54
Út- 41
St- 58
Čt- 46
Pá- 52
So- 51
Ne- 51

Dohromady: ♥ 353 ♥
To je pro mě rekor! Moc děkuji :))

Hrozně moc Vám děkuji, hodně mě to potěšilo :)*
Jste moje zlatíčka! :)

Anketa 14

25. března 2012 v 19:53 | Gabux |  Ankety
Rubriky-> Kecy Gabuxy-> Citáty a motta :)

Naděje

25. března 2012 v 17:33 | Gabux |  Citáty a motta
Hojky,
tohle se mi hrozně líbí, musela jsem Vám to sem dát! :D

Už hoří všechny čtyři svíčky. Chlapec sedí u stolu s adventním věncem a pozoruje zářící svíce. První svíčka VÍRA povídá: "Já zhasnu. Víra nikde není. Dnes už nikdo nevěří." A zhasla. Po krátké chvíli se ozvala i druhá svíčka LÁSKA: " Já taky zhasnu. Mezi lidmi už není láska. Jsou jen samé války." A zhasla. Poté promluvila třetí svíčka POKOJ" "Ani já už nebudu dále svítit. Všude je jen rámus a nepořádek, nikdo nechce pokoj a klid." A zhasla. Chlapec se smutně dívá na to, jak věnec pomalu zhasíná a po tvářích mu stékají slzy. Všechny tři svíčky se pak podívali na svíci poslední, která stále svítila. "Ty nezhasneš? Proč?" Ona odpověděla. "Ne já nezhasnu, protože jsem NADĚJE. Dokud budu svítit, může vás ode mě někdo zapálit. Dokud máme naději, nemusíme se ničeho bát. Pak budeme mít víru, lásku i pokoj."


Nvm jak Vám, ale mně se hrozně moc líbí! :)*

Anketa 13

23. března 2012 v 20:17 | Gabux |  Ankety
Vlevo-> Kecy Gabux -> Citáty a Motta :)

Citáty o růžích

22. března 2012 v 20:06 | Gabux |  Citáty a motta
Jsme si všimla, že jsem hrozně dlouho sem nedala žádné citáty ani motta :D
Tak nebudu zdržovat :P
Tady jsou :)

Jen v šetrné ruce laskavého zahradníka kvete růže domácího štěstí, v hrubých rukou zvadne.
Kdekoli zasejeme sny, vykvetou růže.
Kdo růže netrhal, neví, jak voní. Kdo lásku nepoznal, nevi, jak bolí.
Miluji vůni nerozvité růže, vůni francouzského venkova z jara a vůni ženského podpaží na podzim.
Milujícím rostou růže pod nohama.
Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil, je žena a růže.
Sen a skutečnost - růže a růžový keř.
Sláva se má ke krutosti jako růže k růžovému keři.
I nejkrásnější růže má trny
Růže jsou jen krásné; proto jsou také bez plodů.
Mezi trním se rodí růže.
Pohrdá se trny, když růže odpadly.
Kdekoli zasejeme sny, vykvetou růže.
Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže.
Není růže bez trní.
Když opadají růže, zůstanou jen trny.
Láska je jako růže,na povrch krásná a voňavá,ale na omak tě popíchá.
Láska bez žárlivosti je zrovna tak řídká, jako růže bez trní.

Ty tučné se mi nejvíce líbí! :)

PNG srdíčko III.

22. března 2012 v 19:46 | Gabux |  PNG
Hojky,
tak jsem zase tvořila :D
Mně se líbí a co Vám? :)
Celkem jsem se snažila a hroooozně jsem se nudila xD
Mám už i nějaké svoje podpisy udělané v CS5, ale to zase příště :)



Tak co líbí? ->Ano<- či ->Ne<- ? Komenty prosím :D

Jmenovka od Mishullee

22. března 2012 v 15:37 | Gabux |  Pro mě
Hojky,
tak jsem dostala jmenovku za poznávačku od mé Affs Mishullee
Moc děkuji! :))


Předměty

21. března 2012 v 20:10 | Gabux |  Citáty a motta
Tak já se asi ZASE zamilovala
Toto se mi VELMI líbí, fakt :) A vám?

Nač nám do hlav tlučou ty předměty když mně stačí:
z Angličtiny: "I Love You!"
z Němčiny: "Ich liebe dich!"
z Matemetiky: Já + Ty = MY
z Chemie: Láska není pokus!
z Geografie: Tam kde si ty jsem i já!
z Fyziky: Láska je největší síla na světě!
z Informatiky: Stroje lidi nenahradí!
z Astronomie: Ve vesmíru je jen jeden člověk, kterého můžeš opravdu milovat!
z Přírodopisu: Lidé jsou tu na to, aby se měli rádi!

Kusovka 2.9

21. března 2012 v 19:47 | Gabux |  Kusovky
❀ Kdekoli zasejeme sny, vykvetou růže. ❀



Mně se hrozně líbí, nevím jak Vám :D

Do FB chatu I.

20. března 2012 v 20:29 | Gabux |  Ostatní
Tak tady máte 1D, někteří je máte rádi, někteří ne. :D Já je moc nemusím, ale tak co bych pro Vás neudělala :D

[[282043668538164]] [[282043671871497]] [[282043675204830]] [[282043681871496]] [[282043678538163]] [[282043788538152]] [[282043801871484]]
[[282043791871485]] [[282043795204818]] [[282043798538151]] [[282043878538143]] [[282043888538142]] [[282043875204810]] [[282043885204809]]
[[282043881871476]] [[282043971871467]] [[282043978538133]] [[282043975204800]] [[282043981871466]] [[282043968538134]] [[282044075204790]]
[[282044078538123]] [[282044071871457]] [[282044085204789]] [[282044081871456]] [[282044178538113]] [[282044168538114]] [[282044171871447]]
[[282044175204780]] [[282044181871446]] [[282044281871436]] [[282044285204769]] [[282044278538103]] [[282044271871437]] [[282044275204770]]


4. kapitola, 3.část

18. března 2012 v 21:11 | Gabux |  Opuštěná
Vyšli jsme z domu a zamířili ke stájím na kraji lesíka. Všechny koně dnes byly pryč, stál tam jen ten můj - nádherný fríský kůň s pečlivě vyhřebelcovanou černou srstí a krásně rozčesanou černou vlnitou hřívou.

"Ahoj, Calwen," pozdravila jsem jí a pohladila jí po hebkém sametovém nosu. Kobylka zafrkala na pozdrav a pohodila hřívou.

"Víš, co mě vždycky zajímalo?" zeptal se Titton.

"Jak to dělám, že má Calwen vždycky tak krásně učesanou hřívu a ten tvůj špindíra v ní má pořád bodláky?" zasmála jsem se a Calwen vesele zařehtala. Moc dobře vím, že nám zvířata rozumí, takže vím, že tohle byl smích. A já s Calwen si z Tittona a jeho koně rády utahujeme.

"Ne," usmál se a pohladil kobylku po boku. "Nikdy jsem totiž nepochopil, jak jsi mohla dát tomuhle koni jméno Calwen. Vždyť je černá jako noc a Calwen je elfsky Světlá."

Usmála jsem se a stoupla si za něj. "Zavři oči, ukážu ti to."

"To toho moc neuvidím, když budu mít zavřené oči," zaprotestoval.

"Sakra neštvi!" zakryla jsem mu oči dlaněmi. Pane jo, ten kluk zase vyrostl, teď se musím pořádně natahovat, abych mu na oči dosáhla. "Udělej dva kroku dopředu," nařídila jsem mu.

"Co máš prosím tě v plánu? Nemůžeš mi normálně odpovědět?"

"Vždyť to dělám. Tak honem, dva kroky."

Konečně postoupil dopředu. Byl teď opravdu těsně před Calweniným bokem.

"Nech zavřené oči!" připomněla jsem mu a sundala ruce. "Nešmíruj, jinak nedostaneš odpověď."

"Jsou zavřené," ujistil mě.

"Dobrá tedy,"obešla jsem ho a vzala ho za ruce. "Mě je jedno, jak vypadá. Podle toho jí přeci nebudu dávat jméno," začala jsem mu to vysvětlovat. Jenže on mi skočil do řeči.

"Tobě že nezáleží na tom, jak vypadá? Vždyť jen se jí do hřívy zamotá větývka a ty už zastavuješ, abys jí to mohla vyndat."

"Nepřerušuj mě pořád, nebo se to nikdy nedozvíš!"

"Fajn," řekl trochu nabručeně. Nemá totiž rád, když ho okřikuju. Stejně ale už zůstal potichu, tak jsem pokračovala.

"Nechtěla jsem jí pojmenovat podle někoho, nebo něčeho. Chtěla jsem, aby to bylo originální. Jenže mě nenapadlo nic pořádného. Vzpomínáš, jak jsem dlouho měla hříbě a volala jsem na něj 'Koníku'? A ty ses mi smál, že to je hloupé jméno. Jednou jsem s ní byla nahoře na louce a tak nějak jsme tam obě ležely v trávě a já si na její bok položila ruce a hlavu."

Položila jsem jeho ruce na Calwenin bok a na jedné, na té, co byla blíž u mě, jsem nechala položenou svou dlaň. Druhou volnou ruku jsem kobylce taky položila na bok.

"Tak jsme ležely a já vnímala jen jí. Jak má heboučkou srst. Jak se pod jejím dechem zvedá hrudník. Jak občas tiše zafrká. Cítíš to? Jen se klidně nadechuje a vydechuje. Je naprosto klidná a spokojená. Úplně to z ní sálá." Taky jsem zavřela oči a usmála jsem se. "Ležela jsem tam s ní nějakou dobou a potom jsem měla pocit, jako bychom splynuly v jednu. Obě jsme měly stejný, pravidelný dech a já skutečně cítila, že jsem ona. A věděla jsem, jak je hodná. Cítila jsem její duši. Jak jí má čisťoučkou. A že má zlatý srdíčko. Cítíš to?" znovu jsem se musela usmát, protože jsem to cítila znovu.

Cítila jsem hodnou dušičku kobylky, dokázala jsem se do ní plně vcítit. Byla jsem teď stejně klidná a spokojená, jako ona. Náš dech byl stejný a snad nám i stejně tlouklo srdce.

"Cítila jsem její naprosto čisté já. Úplně zářilo. Něco jako když Amil mluví o tom, kdo má jakou auru, tak já měla pocit, že Calwen jí má bílou a čisťoučkou. Tak vzniklo to jméno. Protože jsem poznala její nitro."

Dovysvětlila jsem důvod jejího pojmenování a zase otevřela oči. Cítila jsem se šťastnější, než když jsme vyrazili z domu. Byla jsem plně nabitá energií. Podívala jsem se na Tittona. Díval se na mě a ve tváři měl výraz, který jsem nedovedla identifikovat.

"Chápeš?" zeptala jsem se ho a povytáhla obočí.

"Tys viděla její nitro?" zeptal se.

"A ty snad ne? To přeci dokáže každý Elf, když se pořádně soustředí, ne?"

"Ne, Marillo, to nedokáže každý."

"Takže tys to teď necítil?"

"Cítil jsem, jak dýchá a také jsem poznal, že je klidná a vyrovnaná, ale to bylo všechno."

"To bylo všechno? Nic víc?" vyvalila jsem překvapeně oči.

"Víš, Mar," usmál se a chytil mě za ruku. "Možná, že se u tebe začíná projevovat tvůj budoucí dar. Třeba budeš mít schopnost poznat vnitřní rozpoložení Elfa, nebo i zvířete. Nebo něco na ten způsob."

"Myslíš?" zeptala jsem se nevěřícně. Potom jsem ho sjela zkoumavým pohledem a na čele mi naskočila vráska. "Hele ale nemyslíš si, že si to vymýšlím, viď že ne?"

K mému překvapení se zasmál. "No tak, Mar! Zaprvé, tobě věřím. A zadruhé, zase jsi zapomněla, co za dar jsem dostal já? Myslím, že bych opravdu poznal, kdyby sis ze mě dělala šašky."

"Tak to jsem ráda, že mi věříš. Ale není to hloupý důvod pro pojmenování, co myslíš?"

"Abych řekl pravdu, takhle by se měla vybírat všechna jména. Nevím, podle čeho vybírali jména naši rodiče, ale duchové nám určitě nedávají jména jen tak nějaká, která jim zrovna přišla pod ruku. Každé naše jméno musí mít nějaký důvod. A pravděpodobně to souvisí s naší duší."

"To je zajímavá teorie," pokývala jsem hlavou a zamyslela se nad tím.

Jenže Titton se rozesmál a já se na přemýšlení nedokázala soustředit.

"Co je?" vypadlo ze mě překvapeně.

"Promiň," vykuckal ze sebe mezi záchvatem smíchu. Trochu se zklidnil a pokračoval. "Víš, bavili jsme se o jméně koně, potom to přešlo k tvé možné budoucí schopnosti. To by ještě bylo v pořádku. Jenže pak jsem plácl jednu věc, která mi leží v hlavě a ty ses toho chytla a začala jsi o tom vážně uvažovat. A promiň, ale doufám, že pochopíš, že s tebou mluvit vážně je trochu nezvyk. A taky doufám, že pochopíš, že při přemýšlení vypadáš fakt komicky."

"Hele!" šťouchla jsem ho do žeber a zasmála se. "Takže ty se mi hodláš smát kvůli tomu, že přemýšlím?"

"Obvykle totiž nepřemýšlíš," hájil se.

"Ty jsi hrozný zvíře, Titte!" strčila jsem do něj.

"Takže malá se bude prát?" ušklíbl se a pevně se zapřel nohama o zem. "Tak pojď, slečinko."

"Ha, myslíš, že tě už nepřeperu?"

"Je to už hodně dávno, cos mě naposledy přeprala," provokativně se usmál.

"Tak to není pravda!" rozeběhla jsem se proti němu a vrazila do něj vší silou. Jenže on? Sakra s ním to ani nehnulo. Jen mě u toho chytil za boky a zadíval se mi do očí. Pohled jsem mu oplatila a čekala, co z něj vypadne za výsměšné moudro.

Chvíli na mě jen koukal a potom zakřičel: "Jéé, já zapomněl upadnout," a odpadnul do slámy. Samozřejmě mě při tom nepustil a strhl mě s sebou.

"Persee Tittone! Jak si dovoluješ se mnou mlátit o zem?" sedla jsem si na něj a začala ho lehce bušit do hrudi.

Smála jsem se a on se mnou. Byli jsme opravdu jak malé děti, jak za starých časů, když jsme se spolu prali všude a ostatní z nás jen měli legraci.

Převalovali jsme se po celé stáji. Pokaždé, když se jeden z nás pokusil vstát tak ho ten druhý strhl zpět na zem. Navzájem jsme se dusili slámou a zahrabávali se. Slyšela jsem Calwen, jak občas posměšně zafrkala. Nechci vědět, co si o nás myslela.

Dovalili jsme se až k zadním vrátkům a Titton mě zahrabal do slámy takovým způsobem, že mi dělalo velký problém se zase vyhrabat.

On mezitím vstal a došel ke dveřím. "Vypadá to, že jsi prohrála. Takže jsem si rozmyslel to s tím sedláním. Asi ti nepomůžu, zajdu si pro svého koně," zasmál se a vyšel ze dveří.

"No tak to ne! Takhle utéct z boje? Že se nestydíš!"

Rychle jsem vyběhla za ním a skočila mu na záda. To ale nečekal, zakopl a oba dva jsme se svalili znovu na zem. Jenže tentokrát tam nebyla žádná bezpečná dřevěná podlaha stáje, nýbrž poměrně strmý kopec. Oba dva jsme začali válet sudy. Snažila jsem se nějak zastavit, ale bez úspěchu.

"Marillo," smál se někde kus pode mnou Titton. "Tohle si vypiješ!"

"Glo, glo, glo," začala jsem vydávat jakési zvuky, něco mezi pitím a topením se. Potom jsem se rozesmála.

"Ne, myslím to vážně, pod námi je řeka."

Nestihla jsem se ani podívat a ozvalo se hlasité "žbluňk, žbluňk", jak jsme jeden po druhém zahučeli do řeky.

Ještě jsem se cachtala a polykala andělíčky a už jsem slyšela Tittonův smích.

"Já ti to říkal."

Musela jsem se smát s ním. "Chceš k tomu dušení slámou přidat i utopení?" cákla jsem po něm trochu vody.

"Dobře, dobře, vzdávám se," zakuckal se, jak se napil.

"No proto," spokojeně jsem se usmála. Prohlédla jsem si ho, jak mu tam kouká jen hlava, ale všimla jsem si, že ani nešlape vodu. Prostě tu stačí! Opravdu nefér vůči mně!

"Co na mě koukáš tak vražedně?"

"Ty tu stačíš." To nebyla otázka, ale stejně odpověděl.

"Jasně, že tu stačím, už jsem přece velký kluk!" vyplázl na mě jazyk.

"Neprovokuj, ty vrabčáku," neodpustila jsem si narážku na jeho vlasy. Kromě toho, že byl mokrý, je měl plné slámy.

"Ale, ale, já jsem vrabčák? A co ty, strašáku do zelí?"

Rychle jsem si sáhla do vlasů a zjistila, že v tomhle se mu opravdu smát nemůžu. Mé vlasy, které mi rozpuštěné dosahují až k bokům, byly plné slámy.

"Sakra," zaklela jsem.

Titton se mezi tím vyškrábal na břeh. "Ale sluší ti to. Tak polez, půjdeme se usušit a vyčesat slámu, ať nevypadáme jako můj kůň, ale jako tvůj." Usmál se a podal mi ruku.

Usměv jsem mu oplatila a nabídnuté ruky se chytla. Vytáhl mě ven. Z obou tekla voda proudem. Začala jsem si ždímat vlasy a on si stáhl košili a taky jí vyždímal.

"Příjemná ranní koupel," poznamenal.

"To jo, musíš mi slíbit, že to zase někdy zopakujeme," usmála jsem se a vyždímala si i šaty.

"To si piš, že si to zopakujeme," přehodil si košili přes rameno a zvedl mě do náručí.

"Hele! Co zase zkoušíš?" zaprotestovala jsem.

"Co já zkouším? Jen se pokouším tě ochránit, copak jsi zapomněla, že snad pokaždé, když jsi šla po tomhle svahu, tě štípla včela do nohy?"

Okamžitě se mi vybavila vzpomínka, jak jsem se nejmíň tisíckrát rozeběhla po tomhle svahu a za chvíli jsem dostala žihadlo. Je to nevýhoda bosých nohou. Ale na druhou stranu, snad nikdy jsem nedostala žihadlo jinde než právě tady. Asi mě tenhle svah nemá rád.

"No jo, máš pravdu, tak to mě radši odnes. Já jsem se lekla, že mě tam chceš třeba zase hodit, víš?"

"To bych ti přeci neudělal," zákeřně se usmál a vydal se po svahu nahoru zpět k našemu domu.

4. kapitola, 2.část

18. března 2012 v 4:39 | Gabux |  Opuštěná
Život ve vesnici se toho večera změnil. Když jsem se druhého dne probudila brzy jako každé ráno, dům byl zase tichý, ale jinak, než obvykle. Z žádného z pokojů se neozývalo tiché pochrupování, ani hlasité chrápání. Nebylo z nich slyšet vůbec nic.

V kuchyni u stolu s čajem v ruce seděl Titton a mračil se na mě, jako bych něco provedla.

"Dobré ráno," pozdravila jsem. "Kde jsou všichni?"

"Kde bys řekla?" řekl tiše. S pozdravem se neobtěžoval.

"Aha," řekla jsem spíše pro sebe a šla si nalít také trochu čaje. "Připravují se."

Titton přikývl a chvíli sledoval, jak si nalévám čaj a krájím kus chleba. Pak tiše pronesl: "Máš strach?"

"Ano," řekla jsem krátce a posadila se naproti němu.

"Bojíš se o ně?"

Bylo mi jasné, že tím "ně" myslí otce, bratry a Tára, ale stejně jsem se hloupě zeptala: "O koho?"

"Přeci o tvou rodinu a o tvého ochránce."

"Ne, nebojím," zavrtěla jsem hlavou.

Nechápavě dal hlavu na stranu.

"Jsou silní a dobří v boji. Pravděpodobně ani do války nebudou muset odejít, ale když ano, všichni se mi vrátí," vysvětlila jsem.

"Tvůj optimismus mě zaráží. Vždycky všechno vidíš tak snadné a jasné."

"Všichni tu celé dny jen bručíte a mračíte se, a to do teď žádná válka nehrozila! Někdo se tu o pozitivní naladění starat musí," řekla jsem trochu zvýšeným hlasem a zamračila se na něj.

"Nemrač se, budeš mít vrásky," šťouchl mě do loktu.

"Jako by mi na tom záleželo," zabručela jsem. "Na tebe se budu mračit pořád, vyryju si to do paměti. Pozitivní energii si nezasloužíš," vyplázla jsem na něj jazyk.

Usmál se a odložil hrnek s čajem. "Tohle jsi mi říkala vždycky, když sis myslela, že se chovám moc dospěle, protože jsi věděla, že mě to zlomí."

"Pořád to zabírá, viď?" zvedla jsem jedno obočí a koukla mu do obličeje.

Na chvíli pevně stiskl rty a potom se na mě usmál tím starým, známým, rošťáckým úsměvem. "Jo, zabírá."

Spokojeně jsem se usmála. "Co dnes provedeme?"

"Dnes tě mám hlídat," pronesl zase vážným tónem.

"A tím mi chceš naznačit, že se mám nudit? Tak to ne! Dnes jedeme jako za starých časů. Vlastně to ještě není tak dávno, co jsme spolu naposledy byli v lese."

"Co chceš dělat v lese?"

"Hm," nevinně jsem se na něj usmála. "Na něco už přijdeme."

"Vždycky, když se díváš takovým pohledem, je jasné, že máš něco za lubem."

"Samozřejmě, že mám něco za lubem, to bych přeci nebyla já."

"Mar, ty mě zničíš. Jestli to bude něco nebezpečného, tak si mě nepřej."

"Ha, už se tě bojím!" zasmála jsem se a on se mnou.

Nedovedete si představit, jak mi bylo krásně. Ano, můj otec, bratři a starší z ochránců se připravovali na válku, takže bych se měla spíš bát, ale já byla šťastná.

Měla jsem tu svého starého kamaráda, se kterým jsem mohla dělat všechno. Veškeré hlouposti a dětské úlety. Mohla jsem mu všechno říct a přitom jsem věděla, že to nikomu nepoví.

A to jeho oslovení? To ve mně zapálilo žhavou pochodeň spokojenosti. Vlastně on jediný mi říkal touhle zkráceninou, ale už asi měsíc jsem jí od něho neslyšela, protože už několik týdnů ho jeho otec tvrdě připravoval na to, že bude dospělým. Proto na mě neměl skoro vůbec čas a byl to takový zapšklý ňouma jako ostatní.

A teď tu seděl, usmíval se, byl uvolněný a v očích mu plápolaly ohníčky očekávání. Vsadím se, že nedočkavě čekal, co jsem to vymyslela za "nebezpečnou hloupost" pro dnešní den.

"Chceš něco k snědku, nebo můžeme vyrazit?" zeptala jsem se ho.

"Už jsem snídal, děkuji. Hlavně ty se pořádně najez."

"Mně stačil chleba, můžeme vyrazit."

"Do lesa?"

"Do lesa," přikývla jsem.

"Bude to nebezpečné?" zeptal se. V hlase měl známku obav.

"Ale no tak, Titte, znáš mě," zasmála jsem se a použila také zkrácenou verzi jeho jména.

Usmál se a vstal. "No právě, znám tě možná až moc dobře. Tak pojď, jsem zvědavý."

Také jsem vstala a oba jsme se vydali ven z domu. Já se však zastavila u dveří a sundala z věšáku luk. Titton se zarazil a zase se zamračil. "Tohle nemyslíš vážně."

"Samozřejmě že to myslím vážně," usmála jsem se. "No tak, bude legrace, navíc, neříkal jsi, že mě znáš?" pobaveně jsem se zasmála.

Zadíval se na mě. Potom se zhluboka nadechl a poraženě pronesl. "Ale půjdeme někam daleko, kde nebudeme moct nikoho zranit. A budeš opatrná. A žádné hlouposti!" Potom se zase trochu zklidnil a usmál. "Pomůžu ti osedlat koně."