3. kapitola- let

1. prosince 2011 v 16:25 | Gabux |  To je průser!
Tak jsem zplodila další kapču xD Doufám, že se bude líbit....


" A to jako, jak?" To mě budou mučit? To by zkusili jen jednou.
"Ne nechceme tě mučit. Nechceš nám to přeci jen říct?" Arya se na mě smutně podívá. Na jednu stranu je chápu…. Potkali nějakýho cizince, který toho až moc ví…
" Promiň, když já vám to nemůžu říct, ani byste mi neuvěřili." Už se vidím, jak jim to vysvětluju:V našem světě vůbec neexistujete! Jenom v knize! No, tak jsem u mě doma a rovnám knihy, ale Eragon( kniha, ne ERAGON!) mi spadne na nohu, pak se ocitnu tady…To zní docela ujetě.
" Tak to je mi potom líto." Arya ke mně přistoupí. Čekám, až mi jednu natáhne, ale místo toho ucítím nějakej tlak v hlavě. Asi se mi rozskočí hlava! Já jsem vůl, že mě to nenapadlo rovnou! Oni mi chou číst myšlenky! To bych se měla na něco soustředit, ne? Ale na co? Třeba na……kontejnery…přesněji řečeno na kontejnery PAPÍR a PLAST. Plně se soustředím na kontejnery( To mi připomíná, že jsem měla dneska vynést odpadky. Sakra!) a Arya ať se snaží sebevíc, tak mojí zábranu nemůže prorazit. Když, už Arya nemohla, tak jí pomohl Eragon s Murtaghem. Ale k ničemu jim to nebylo. Po chvilce to vzdali…
" Nejste unavení?" No, co? Mám starost. Vypadají, jako kdyby dva týdny nespali.
" Jak, to?" Eragon se na víc slov nezmůže.
" To musíš umět."
Nikdo nic neříkal. Určo si zase povídají "v hlavě". Chtěla jsem je za to sprdnout, ale uviděla jsem veverku. Vyskočila jsem na nohy a šla se podívat ke stromu, kde byla ta zablešená potvora. Abych řekla pravdu, tak se veverek docela bojím, ale nikomu to neříkám… Podle mě jednou veverky zničí celý lidstvo! (JO, jsem normální!) Ty potvory se nezdaj. Tváří se, jako malý roztomilý zvířátko, který křoupe oříšky, ale ve skutečnosti…..vrrr!
Stojím před stromem a čučím na veverku, která je na větvi. Přijdu blíž a PŘÍSAHÁM, že se ta potvora na mě dívá! Ale, ne mile! Spíš něco, jako: Ještě krok a zabiju tě!
"HEJ!" Zařve Eragon. JEŽIŠI! Málem jsem dostala infarkt. Veverku to vylekalo a zdrhla.
" No, co je?" Oni musí mít pořád nějaký problém.
" Už jsme se dohodli." Slavnostně oznámí Murtagh.
" Tak to blahopřeju." Doklušu k nim a čekám, co z nich vypadne.
" Řekneš nám přísahu ve starověkém jazyce."
" No, tak jo."
Následujících dvacet minut jsem opakovala přísahu. Oni to byly teda jenom tři věty, ale ta hatmatilka, kterou jsem to měla říct, byla horší… Říkala jsem něco, jako: Přísahám, že nikomu nechci ublížit, přicházím v míru, nejsem špeh atd. No znáte ty kecy, ne?
" Tak teď, už můžeme vyrazit." Prohlásí spokojeně Arya a usmála se na mě.

" Já na drakovi NEPOLETÍM!" Oni chcou, abych letěla s Murtaghem a co hůř na Trnovi! Já nechci umřít!!! Jsem moc mladá.
"Vždyť se ti nic nestane. Trn umí lítat a kdyby něco, tak tě bude jistit Murtagh." Snaží se mě uklidnit Arya. To se jí to říká! U nás taky říkají: "Na letadla je spoleh." Ale kolik jich už havarovalo, no?! Párkrát jim vynechal motor, nebo se zlomilo křídlo…vždyť to znáte!
" Ale, co když třeba Trn dostane křeč do křídel?" Všichni se začnou smát i Trn se Safirou. Super! Zase jsem za blbce…
" Mám ti od Trna vzkázat, že tohle se určitě nestane a i kdyby jo, tak to pomocí kouzel zvládne." Podívám se na Trna, který se ďábelsky směje. Asi my ještě neodpustil, tu poznámku o slintání…
" Za chvíli bude noc. Nechcete počkat do rána?" Snažím se to nějak ukecat. Třeba bych se do rána vrátila zpátky do naší země a tohle bych si ušetřila…
" Dneska jsme spaly přes den." Odvětí Arya se smíchem. Všichni se usmívají od ucha k uchu.
" Tak pojď." Murtagh mě chytne za ruku a táhne k Trnovi. Trn na mě mrkne. To mi na odvaze moc nepřidalo…
Arya s Eragonem už sedí na Safiře. Murtagh mi pomohl vylízt na Trna. Když jsem seděla, tak si sedl za mě a dal mi ruku kolem pasu.
" Jsi připravená?" Zeptal se s úsměvem na rtech.
" To jde?" Tázavě se na Murtagha podívám. Arya, Eragon a Safira se culí, ale nakonec vzlétnou první.
Když jsem viděla Safiru, jak vzlétla, tak mě málem trefil šlak! To byla rychlost!
" Dojdu pěšky!" Oznámím Murtaghovi a chci skočit dolů.
" Neboj." Murtagh mě k sobě přitáhne a Trn roztáhne křídla. Podívám se na Murtagha. Směje se, jak jinak…
" Tři, dva," začne mi šeptat do ucha. To mě ještě víc znervózní," jedna!"
Trn se odlepí od země… a já se chytnu Murtagha, tak pevně, že by nás ani kouzlem neoddělili…
" Tak, co?" Zeptá se, když už letíme ve vzduchu.
" Kdy bude přestávka?" Zase se začne smát.
" Možná na chvíli k ránu." K ránu?! To si dělá s prominutím prdel, ne?
" Když letíš, tak ti čas utíká docela rychle." To bych netvrdila. Letíme asi dvě minuty a mě to připadá, jako dvě hodiny…

O hodinu později

Světe div se! Ono létaní není vůbec špatný. Je to docela sranda, když si zvyknete…
" Předhoníme Safiru." Navrhnu z ničeho nic Murtaghovi. Ten na mě zůstane zírat s otevřenou pusou.
" No, co? Chci vidět, jak tahle ještěrka umí lítat." Trna to asi naštvalo, protože zrychlil.
" Být tebou, tak ho moc nedráždím." Varuje mě Murtagh, ale u toho se směje.
" Já ho nedráždím. Já mám Růžičku ráda." Murtagh se na mě podívá, jak na blbce a dokonce i Trn otočí hlavu, aby se na mě podíval.
" Trn se ptá, kdo je to Růžička."
" Trna jsem pojmenovala Růžička." Trnovi začne z nozder vycházet dým…
"A proč Růžička?" Ptá se zvědavě Murtagh.
"Protože růže má trny a je červená." Murtagh se začne smát. Trn se na mě ušklíbne a začne letět střemhlav dolů! To je bestie!
" Co je Růžo? Nelíbí se ti to?" Mrknu na Trna a dělám, že mi je jedno, jak padáme dolů. Ve skutečnosti jsem po****á až za ušima.
" Být tebou, tak brzdím." Opět mě varuje Murtagh.
" Ale, já nemůžu za to, že se Jůža hnedka naštve. A navíc Jůža je pěkný jméno. Mohla jsem vybrat horší." Trn to těsně nad zemí zase zvedl. Na chvíli jsem si fakt myslela, že se rozpleskneme na zemi…
" Nehraj si tady a radši mi předveď, jak jsi rychlý."
" Teď se pevně chytni." Podívám se na Murtagha, který se pevně drží. Proč? Trn najednou začne nebezpečně zrychlovat. Murtagh mě radši chytí, když vidí, že se nedržím…

Zamávám na Aryu, když okolo nich proletíme. Safira pochopí o co nám jde, tak zrychlí taky…

Je půlnoc a my jsme musely přistát, páč Safira s Trnem byli unavení.
" Vždycky všechny unavíš?" Zeptá se rozesmátý Eragon.
"Já? Ne! A koho jsem unavila?" Trn se na mě otočí.
" No třeba Trna se Safirou." Odpoví Arya.
"Ne, ne." Bráním se. Copak, já můžu za to, že se Trn se Safirou začali předhánět?( Možná trošku)
Utábořily jsem se na nějakým paloučku…Murtagh rozdělal oheň a Eragon připravil jídlo. Já a Arya jsme si z nich dělaly srandu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni :)

Klik :)

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 1. prosince 2011 v 20:02 | Reagovat

pekne napisane casti, pobavila som sa :D

2 Gabux (afrodiza) Gabux (afrodiza) | Web | 1. prosince 2011 v 20:15 | Reagovat

:D a ještě se pobavíš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama