28.kapitola - marod

29. prosince 2011 v 19:03 | Gabux |  To je průser!
" Tak si na tu knihu sedni! Bude blíž k centru myšlení!" huhlám na nějakýho blba, kterej čte knihu, co si chci zrovna půjčit( nutno podotknout, že na jednu stránku čumí dvě hodiny)
" A tím chcete říct, co? Že-"
" Jo! Jsi blbej, jak-!" Bohužel větu nestihnu doříct, protože mi nějaká nežádoucí osoba ucpe pusu.
" Nechceš si jít lehnout? Hoříš." Murtík mi starostlivě přiloží ruku na čelo.
" Tak mě polej vodou." Protočím oči.
" Nehraj si se slovíčky."
" Kdo si tady hraje?"
"Omlouvám se za nepříjemnosti." Culí se Murtík na toho exota.
" To je v pořádku. Vidím, že slečně není dobře." Utrousí poklonu a i s knihou jde pryč.
" Vidíš, co děláš? Už jsem ji skoro měla. Ještě chvilku bych ho sra..ehm štvala tak by tu knihu po mě hodil a měla bych vyhráno!"
" Slibuji, že ti ji půjčím jindy." Vrrr. No co, teď už je to jedno.
" Jdu očekovat jiný oddělení." Murtagh čumí, jak puk.
" Překlad: Jdu se podívat do jinýho oddělení."
" Aha," řekne s pusou dokořán.
" Zavři tu pusu, než ti do ní vletí moucha." Radši se jdu podívat na ty oddělení, než tu pojdu. Nejradši bych chtěla nějakou zábavnou knížku, ale tu tady hledat, je jako hledat jehlu v kupce sena. Tady jsou spíš knížky typu: Historie, vznik měst atd. Prostě nuda. Kde je kreativita?! Ani se nedivím, že se lidi nechtějí učit číst! Taky bych nechtěla, kdyby měla číst tohle! Po chvilce bloudění mezi regály, zakotvím na sedačce v rohu místnosti. Potřebovala bych nějaký prášky na hlavu( ne nejsem psychouš! Prášky proti bolení hlavy!)
" Jsi bledá."
" To bude možná jenom tím, že jsem běloch. Za to ty jsi nějak hnědej. To se nemyješ?"
" Tak to nemyslím." Přejde moji poznámku. Jsem uražená.
" Pojď si lehnout. Přinesu ti něco na bolení hlavy." Hm, začínám uvažovat. Chtělo by to ještě něco přihodit.
" A přinesu ti něco dobrýho k jídlu." Mrkne na mě.
" Fuj! Jen to ne! NA jídlo nemám ani pomyšlení!" Asi umírám! Já nemám hlad! Slyšíte? Nemám hlad!
" Budu ti předčítat a-"
" Už valím."

" Stůj!" Opřu se o zeď a odpočívám. Jsem nějaká unavená.
" Jsi v pohodě? Vypadáš jako sama smrt." To je dneska lichotek. Má štěstí, že mi není dobře.
" Jo. Jen se dívám na ty krásný obrazy." Ukážu na protější stěnu. Když si všimnu na jakej "krásnej" obraz jsem ukázala, tak jen zamrkám. Nevím jak bych tu ohavnost popsala….ale vypadá to na nějakýho Kyklopa. Ví tady vůbec co je to Kyklop?
" Moc krásný, tak jdeme." Chytne mě za ruku a táhne mě po chodbě dál. Soucitný člověk, fakt že jo. Určitě by vyhrál Nobelovu cenu míru….
" Tak prosím." Galantně se ukloní a otevře dveře do svýho pokoje. Jo do svýho pokoje! To mě chce znásilnit?!
" Myslela jsem, že půjdeme k Aryi."
" Nebudeme ji otravovat." Teď bych měla být uražená.
" Tak jsem to nemyslel," začne hnedka kdákat, když si všimne mýho vražednýho výrazu.
" To taky doufám, jinak by tahle malá zemička měla o jednoho exota míň." Murtagh mě vezme do náruče a nese mě k posteli( nezasvěcený člověk by to mohl pochopit špatně).
" Chceš něco donést?" Starostlivě mě přikryje. Je fakt roztomilej.
" Nic to je dobrý. Já si jenom chvilku odpočinu."
" Vážně nemám pro nikoho skočit?"
" Ne."
" Tak já tady s tebou zůstanu a budu ti třeba číst, jo?" Jenom kývnu a zavrtám se do krásných, voňavých peřin. Murtagh mezitím přinese nějakou knížku.
" Máš ráda romány?" Tak on čte romány? To bych do něj neřekla. Spíš bych ho tipovala na nějakej krvavej masakr, nebo na něco naučnýho.
" Jo." Murtagh se usměje a začne mi předčítat. Bohužel vám nemůžu říct o čem to bylo, protože jsem se soustředila jen na Murtaghův melodický hlas…

" Zabiju tě!" Hlas! Zase ten hlas. Schoulím se do rohu místnosti a čekám na svůj rozsudek smrti.
"Hahaha," směje se. Ví, že mě má na háku. Opatrně zvednu hlavu, abych se podívala kde je.
"Aaaaa," začnu řvát, jako když mě na nože berou. Jde ke mně nějaká mrtvá holka. Oči má černý, jako noc a v ruce drží starou, polorozpadlou panenku.
" Táta," opakuje pořád dokola. Koukám na tu holčinu, jak puk a nevím co mám dělat. Najednou se holčina otočí doprava a začne strašně řvát. Podívám se, co ji tak vyděsilo a vpravo u okna zahlídnu nějakýho chlápka, který jde k tý holčice. Holčička začne ustupovat, ale ten chlápek ji jedním plynulým pohybem usekne hlavu šavlí. To by ještě nebylo, tak hrozný….ale ten chlápek jde teď ke mně! A tváří se jako anděl pomsty........už je jen necelý dva metry ode mě. Konečně zahlídnu jeho obličej…přestanu hrůzou dýchat…kousky masa mu odpadávají z pravé tváře, levá ruka mu chybí úplně, ale nejhorší ze všeho jsou jeho oči! Má úplně bílý bělmo!
" Dobrou noc," zašklebí se a rozmáchne se šavlí….

"Áaaaa!" S hlasitým křikem se posadím na posteli. Jsem zpocená, jako myš.
" Jsi v pořádku? Máš vysokou horečku. Byla tu Angela a dala ti něco na snížení horečky." Vůbec nevnímám, co do mě Murtagh valí. Jsem ještě v šoku z toho snu. Měla bych začít psát horory. Připadalo mi to, jako živí! Propisotu si šáhnu na hlavu, jestli ji mám….jo. Huf!
" Lehni si." Někdo mě začne tlačit zpátky do postele. Teprve teď si všimnu Aryi a Eragona.
" Co je?" Čumí na mě, jak na vola.
" Měla jsi hodně vysoký horečky. Nemohli jsme je snížit, až teď po šesti hodinách-" začne vysvětlovat Arya.
" Co? Šest hodin?" Já jsem myslela, že jsem jenom spala.
" A teď jsi hrozně začala křičet," pokračuje s vyvalenýma očima Eragon.
" Kdyby se ti zdálo to co mě, tak bys taky řval o sto šest."
" Teď si ale odpočni." Eragon s Aryou se rozloučili a rychle vypluli z místnosti. Zůstala jsem tam sama s Murtaghem, který byl opřený o postel a zasmušile mě pozoroval.
" Trochu optimizmu do toho umírání."
" TO NENÍ SRANDA! VÍŠ JAKEJ JSEM MĚL STRACH!" Rozzlobeně kopne do truhly.
" Klid nic mi není."
" Není? Teď jsi byla šest hodin na pokraji smrti! Vůbec jsi o sobě nevěděla! Blouznila jsi a křičela!"
" Tak hrozný to určitě nebylo. A neblouznila jsem." Zas takovej magor nejsem. Sice mi pořád ještě není dobře, ale určitě jsem nemohla být ještě před chvílí na pokraji smrti.
" Pořád jsi říkala něco o tom, že tě někdo zabije." Tak tomu bych věřila.
" Zdál se mi hroznej sen, to bude z toho."
" Lehni si," přikáže mi rozzlobeně. Jde z něho takovej respekt, že si okamžitě lehnu a přikryju se.
" Napij se," podá mi skleničku s pitím. Vůbec jsem si neuvědomila, že mám žízeň! A to mám v krku vyschlo, jak na poušti.
" Tohle mi už nikdy nedělej!" vzdychne a posadí se vedle mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni :)

Klik :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama