2. kapitola

4. prosince 2011 v 17:10 | Gabux |  Hrátky se životem
2.kapitola
Chvilku jen tak stojím a zírám na svůj stůl a na toho hrozně protivného chlapa, který se drze válí na mém stole a prohlíží si mé alba z dětství! Nevím co je ten chlap zač, ale začíná mě normálně srát! Né štvát, ale normálně a natvrdo srát! "Co tu zase doprdele chcete" Spustím ještě v ráži. "Ale, ale tady je někdo nasranej" uchechtl se "No a co je Ti do toho!" spustím "Okamžitě vypadni!" "Mně je do toho víc než Ty si myslíš srdíčko." Zasyčí na mě (Jo fakt na mě zasyčel! (ten je drzej jak já po ránu!)) a hned pokračuje "A kudy asi když stojíš ve dveřích?" "Třeba tak jak jsi se dostal sem? Hm? Dveřmi jsi se sem nedostal!" Řeknu a vypláznu na něj jazyk. "Neprovokuj" Zavrčí (takže to bude nějakej hadopes! Syčí jako had a vrčí jako pes!) "Ano, dveřmi jsem nepřišel, ale tak to je detail ne? Já se odtud nehnu dokud si nenecháš něco říct" Pfff to bude zas otrava pomyslím si. "No tak už dělej nemám na tebe čas" "Jo tak květinka němá na mě čas jo?" "Ne nemám! Doprdele už! Já už chci spát chápeš?" "Toto bude na dlouho. Jsi tvrdohlavější než tvoje kamarádka Hanka" "Hanka?" Vyjeknu. "Neplaš se, s tou mám jiné plány než s Tebou" zatváří se nevinně "Hmmm a jaké plány to jsou?" "Když furt nebudeš kecat tak se to možná i dozvíš. Takže mlč a pozorně poslouchej víckrát Ti to opakovat nebudu." Upozorní mě a hned pokračuje. "Tvůj táta zabil Tvého bratra, protože tvůj táta byl upír a bratr vlkodlak. Nepřerušuj mě! Tvůj bratr se měl stát upírem, ale odmítl to a radši se nechal nakazit od vlkodlaků. Což nechápu, ale což! Samozřejmě existují i elfové, trpaslíci, obrové, trollové, kentauři, mimiové, leinové a podobně. Jde o to, že i ty budeš mít možnost volby. Až na to, že ty se nemáš stát upírkou. Nikdo neví čím nebo kým se máš stát, ale máš být nejmocnější osoba na této planetě. Ty si už musíš jenom vybrat stranu na kterou se přidáš. Buď k těm hodnejm (u toho se neuvěřitelně zašklebí) a nebo k těm zlejm (náááádherně se usměje). Té straně budeš navždy pomáhat. Tedy možná navždy. Může se to změnit. No… byla o tobě řečena kletba, která se naplní. Prý se jednou zamiluješ do někoho z té druhé strany a on do Tebe. Pak to bude jen a jen o náhodě. Buď změníš stranu ty nebo on. Nikdo neví kdo bude ten "vyvolený"." Pozorně mě sleduje a asi čeká na moji reakci. "Jakou reakci ode mě očekáváš?" zeptám se pro jistotu. "No já nevím většina lidí by asi po odhalení světa magie šílela a ještě když k tomu připočteš to, že máš být nejmocnější tak čekám že třeba omdlíš, nebo budeš šílet a nebo třeba brečet, jančit nebo tak něco. Já nevím, ale tak by asi normální lidé reagovali. Teď myslím normální psychicky." Koukl na mě podezíravě (já mu už stihla něco udělat?!) "No tak asi nejsem normální a teď bych šla ráda spát pokud dovolíš." Nasadím výraz andílka a čekám, a čekám, a čekám, a čekám…. A už toho čekání mám dost! "Odejdeš nebo ne?!" zavrčím na něj (ale na něj nemám…) "Ale jistě květinko" líbezně (fujky!) se na mě usměje. "Neříkej mi květinko, debile!" Oplatím ten příšerně přesládlej úsměv. "Debile jo?!" Usměje se ještě víc. Tak to se mi vůbec nelíbí! Ať vrčí, syčí, nadává, řve nebo něco, ale hlavně ať se tak blbě neusmívá a nedívá se tak! "A jak jinak když jsi se mi nepředstavil?!" a navíc mě štveš? Dodám v duchu. "Na to bude ještě času dost" "To si věříš!" "Jo věřím" "Grrrr, už vypadni!" "Tak jo" mrkne na mě a je fuk. Hmmm tak to bylo divné. Ne, to bylo více než divné! Ale třeba se mi to zdálo! Jo, zdálo se mi to! Mezitím co se tak skálopevně přesvědčuji o tom, že se mi to zdálo dojdu k posteli a zachumlám se do peřinky. Během 5-ti minut usnu. Zdá se mi náááádherný sen. Sen, který nikdy nemůže být skutečností. Zdá se mi jak jsme všichni spolu. Celá moje rodina. Pohromadě. Je to nádherný sen do chvíle než se táta změní na upíra a bratr na vlkodlaka a začnou se před mýma očima prát. Prát na život a na smrt. A táta opět vítězí. Opět brečím a opět proklínám svého otce.
S výkřikem se probudím! Jsem celá zpocená, rozcuchaná a zmatená. Proč se mi opakuje minulost v mých snech. Po tak dlouhé době? Moment…. To už je to 4 roky zpátky? No tak to je nářez. No nic já tady řeším počty a úplně jsem zapomněla na svoji původní otázku. Takže proč? Asi si o tom budu muset promluvit s tím debilem. Grrrr. Už při vzpomínce na něj je mi zle! Když by mě zajímalo co mě ještě čeká. A ví o tom vůbec mamka? Uf… to je složité přemýšlení. A bylo by to složitý i kdyby nebylo 4 hodiny ráno… No s tím si budu trápit moji hezoučkou hlavičku trápit až ráno, když když se to tak vezme tak už ráno je… ježiši nad čím to zase přemýšlím?! Prostě a jednodušše pokud si vzpomenu ráno tak se zeptám mamky. Jdu spát tohle nemá cenu.
Když už, už usínám tak mi někdo vleze (už zase!) do pokoje. A k mému údivu to není ten dement. "No takže, předpokládám, že jsi upír a přišel jsi mi říct, že budu nejmocnější bytostí na světě a pak ještě o proroctví a tak že?" zeptám se, aby si ušetřil slova
"Jo jak to víš?" zeptá se. No není nějakej zvědavej? Ale je roztomilej když se tak diví. Toho asi možná budu mít radši než toho debila. No, když uvidíme jak se bude ještě chovat… Ježiši nečeká na moji odpověď?! "No, nějakej podobně nevychovanej upír alias dement, který mi, ale do pokoje už neplánovaně vlezl už po druhý…" odpovím s klidem
"Tak sice je dobře, že už to víš, ale ten tvůj "dement" jak ho přezdíváš porušil smlouvu. Měli jsme ti to říct společně!" Rozčiluje se (a jde z něho strach!) " No a nechtěl jsi mi to teď taky říct sám?! Nevšimla jsem si, že by vás tu bylo víc!" podotknu (hele, mě to přemýšlí!) "No jo, ale to je něco jiného!" Co?! Co je na tom jiný? To nechápu…. "Eh?" Projevím se zase inteligentně. "Můj bratr je na straně zla, ale já na straně dobra!" Cože?! Jeho bratr? Dělá si ze mě prdel nebo co? Přece tento hrůzostrašný (ale roztomilý a asi i hodný) upír nemůže být bratr toho idiotského, nevychovaného, zlýho dementa! To mi rozum nebere (možná by bral kdyby ho bylo víc)! "Tak, ale od něj se to dalo očekávat když je na straně zla ne? Zatím co od tebe se předpokládá, že tu dohodu nebo smlouvu nebo co neporušíš jelikož seš na straně dobra ne?" Hele mě to dneska nějak podezřele myslí! To bude zase den, když si to teď vyčerpám!!! "Hmmm, jseš celkem inteligentní. A zní to rozumě." Koukne na mě s uznáním. Nechci mu brát iluze, ale radši se přiznám hned než aby to pak zjistil sám. "To je jenom náhoda neboj, většinou mi to tak nemyslí." Uklidním ho chlácholivým tonem. No… možná to tak chlácholivý ton nebyl když se na mě kouká jak na dementa! Tak teď ještě řekne tu "inteligentní" větu a já se půjdu zahrabat. "Aha. Tak to mám štěstí, že jsem u toho co?" Uff… tak řekl jenom část tý věty tak se asi půjdu zahrabat jen do půlky těla. Ježiši co to tu zase plácám za bláboly. Já sjem nemožná! "Jo to máš. No a mohla bych tě o něco poprosit?" Zeptám jsem se sladkým úsměvem. "No, můžeš…" Odpověděl trošku váhavě nebo se mi to jen zdálo?! "Odešel by jsi abych mohla spát?" ptám se stále s tím sladkým úsměvem na rtech. "Jo" Tak fajn to šlo hladce. Ikdyž proč tu vlastně ještě stojí? Neměl odejít? Fajn tak chvilku počkám. Čekám 5 minut, 10 minut, 15 minut a už mě to nebaví. Jelikož mě bolí i ta pusa z toho debilního úsměvu! "Odejdeš už?" Zeptám se mírně netrpělivě. Já jsem vážně už ospalá a ráda bych už spala. Jinak se zítra ani nepohnu! "Jo už jdu tak zatím pa" rozloučí se, pošle mi vzdušnou pusu a vyskočí z okna. Ne, neječím pokud se ptáte. Už jsem celkem zvyklá. Taky kdo by nebyl když váš takhle navštěvují delší dobu. No, myslím že přestanu polemizovat o upírech a o skákání z okna a půjdu spát. Taky je už načase! Ufff to je zase noc….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni :)

Klik :)

Komentáře

1 Laira Laira | Web | 5. prosince 2011 v 16:03 | Reagovat

moc super pokračováni, hezky se to čte od začátku do konce

2 Gabux (afrodiza) Gabux (afrodiza) | Web | 5. prosince 2011 v 17:00 | Reagovat

Jsem ráda, že se líbí a aspoň někdo tuto povídku čte :)

3 Laira Laira | Web | 5. prosince 2011 v 18:29 | Reagovat

[2]: je super, už se těším na pokračování ...

4 Gabux (afrodiza) Gabux (afrodiza) | Web | 5. prosince 2011 v 21:47 | Reagovat

:) Budu se snažit co nejdřív :)

5 Laira - leachimleira Laira - leachimleira | Web | 6. prosince 2011 v 13:40 | Reagovat

[4]: jj to jsem ráda :D

6 Sasanka Sasanka | Web | 24. února 2012 v 18:31 | Reagovat

Hadopes! mě vomejou! geniální :D Jak to začlo vážně a tajemně, vyklubala se z toho dost dobrá prča. Fakt se mi to líbí. Jen takové dvě menší připomínky :)
Kde je kurník další kapitola? máš tam až třicátou něco a epilog! Takhle by to nešlo, už jsem si stihla vytvořit závislost...
A druhá připomínka. Četlo by se to ještě líp, kdyby každá přímá řeč začínala na novém řádku. Takhle se v tom lehce ztrácím.

7 Sasanka Sasanka | Web | 24. února 2012 v 18:41 | Reagovat

Jo a taky jsem ti chtěla vyjádřit můj obdiv nad tempem, jakým čteš. Wow, neuvěřitelný :) pomalu ty komentáře nestíhám sledovat XD

8 Gabux Gabux | Web | 25. února 2012 v 12:20 | Reagovat

Na přímé řeči se pracuje :D takto to dopadá, když se píše po tmě xD Jinak díky :) Na kapitolce se pracuje :D Jo tak děkuju jsem hrozně knihomol takže tčení mi nedělá problémy xD

9 Ezlo Ezlo | Web | 21. května 2012 v 17:21 | Reagovat

Fjúú... A že se nám to hezky rozjíždí, co? :D :D :D

10 Gabux Gabux | Web | 22. května 2012 v 15:50 | Reagovat

:D Tj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama