Prosinec 2011

Silvestrovské básničky

31. prosince 2011 v 16:28 | Gabux |  Trocha poezie
Tak tady máte nějaké básničky, které můžete poslat smskou přátelům :)

My přejeme Vám do Nového roku,
atˇ štěstěna provází Vás na každým
kroku,
A radosti plné rance,
také kapku tolerance.
Hlavně pevné zdravíčko,
a v dušičce sluníčko.

Až na hodinách půlnoc odbije,
celou noční oblohu záře zakryje.
Chlebíčky na stole zavoní, skleničky
o sebe zazvoní, všichni se na sebe
usmějí, štěstí, zdraví si popřejí,
roztančí se celý sál, vždytˇ jsme zase
o rok dál. Krásného Silvestra přeje...

Hop a je tu Nový rok! Hodně štěstí,
lásky, zdraví, kamarádi atˇ Vás baví,
atˇ je vždycky veselo, i kdyby se
nechtělo. Smutek hoďte za dveře,
budˇ zmrzne a nebo zaleze.
Atˇ je stále do skoku,
vede to k optimismu i k pokroku.

Atˇ je Tvá obloha stále bez mraků a Tvůj
život je plný zázraků.
Do Nového roku vykroč směle vpřed,
pozor však na žaludeční vřed.
Hodně štěstí, moře lásky, ze života neměj
vrásky. Krásný Nový rok!

Bublinky šáňa Ti lezou do hlavy,všude je plno
zábavy, všichni se smějí a baví, a hlavně-všichni
kalí.

Atˇ se Ti splní všechna Tvoje přání, ikdyž příjdou
z nenadání.
Atˇ přátelé nezklamou,
když budeš potřebovat ruku pomocnou.
Hodně štěstí, zdraví, lásky, a to prosím, bez nadsázky.

Jsem silvestrovská hvězdička,letím přímo z nebíčka,
tak si rychle něco přej a pak mě svým kamarádům
dej.

Až večer přijde čas
na novoroční přípitek,
ať neožereš se zas
jak nějaký dobytek.
Jen pěkně vesele
do toho příštího roku,
ať tě nic nesere
a máš od všeho trochu.
PF 2012

Krize, konec světa
prý nás v novém roce čeká.
Nebuď posera,
když se díváš do šera.
Napůl nežije
ten, kdo se leká.
PF 2012

Přeji ti, abys v novém roce měla
všechno, cos v tom starém chtěla.
A ještě by ti rok 2012 měl dát,
co si jen budeš na Nový rok přát.

V novém roce se měj skvěle,
blbce kopni do prdele.
Starosti hoď za hlavu
a měj dobrou náladu.
A pro dobrou fyzičku
otevři si lahvičku.
Šlehni si i trochu rumu,
hodně získáš na rozumu.
Potom se zbav kocoviny
a dělej zase ptákoviny.

Tak jich tu máte celkem dost na výběr :))

29. kapitola- plány do budoucna

29. prosince 2011 v 21:05 | Gabux |  To je průser!
" Co tady děláš? Máš ležet!" A je po prdeli. Murtagh se ke mně řítí, až nebezpečně rychle. Hlavně se tvářit mile….Kašlu na to! Beru nohy na ramena!.....Jo plán by to byl krásnej, kdyby Murtagh nebyl rychlej jak průjem.
" Dneska ti to hrozně sluší." No fuj! Je mi ze mě špatně! Takhle někomu lízt do prdele.
" Z toho se nevykecáš. Jsi nemocná." Nejradši bych mu řekla, že je taky nemocnej, ale na hlavu….ale po krátkým uvážení jsem uznala, že by to nebylo vhodný.
" Ale, no ták! Vždyť už je to skoro týden! Už ani nemám rýmu!" Zatvářím se ukřivděně, abych dodala efekt.
" Ne!" Ale JO! Když ne po dobrým tak po mým!
" Tak já si jenom támhle vyberu knížku," ukážu prstem na oddělení, který je úplně vzadu.
" Proč zrovna z toho? Tam jsou jen nějaký říkanky pro malý děti."
" No právě." Taky proto doufám, že tam nikdo nebude. Ještě chvíli si mě měří zkoumavým pohledem.
" Tak jo, ale pak do postele." To se ještě uvidí.

" A co tahle knížka?" Něco mi říká, že ze mě Murtagh zešílí. Už dvacet minut běhá v jednom oddělení a snaží se najít knížku, která by mě zaujala.
" Ne! Moc dětinský!" Murtagh zrudne vzteky.
" Jseš v oddělení pro malý děti! Má to být dětinský!" Začíná mít stejnou barvu, jak rajče.
" Tak já bych si vzala tu knížku, kterou jsi ukazoval, jako první." Mile se usměju. Murtagh asi dostane infarkt.
" A to mi říkáš až teď? Co jsem ti ukázal nejmíň sto knížek?"
" Když já jsem si nebyla jistá." Zubím se.
" JÁ SE SNAD-" Rychle skočím Murtaghovi do náruče, ten jenom překvapeně čučí.
" Co to?" ptá se nechápavě.
" Nic." Culím se od ucha k uchu.
" Tohle se mi nelíbí. Začínám se bát." To o mě má, tak špatný mínění?
" Nemáš čeho." Pořádně se k němu přitulím a……chvilka napětí…………začnu ho líbat. Murtagh prvně stojí jako solnej sloup(zase), ale po chvíli mi začne polibky oplácet. Přejde k oknu a posadí mě na parapet(nebo co to je?), kde pokračujeme v líbání. Možná bychom došli i dál, kdyby ten imbecil jménem ERAGON nevběhl do oddělení!
"Eh, huh, já chem." Plácá pátý přes devátý a hovno mu jde rozumět.
" No to mě poser," vysouká ze sebe nakonec. Kam na ty hlášky chodí?
" Asi tak," přitakám.
" No tak mi už půjdeme," zavelí Murtagh a pomůže mi dolů z "parapetu".
" To je dobrý, beztak už odcházím," směje se Eragon. Teď už se směješ, co? Vsadím, že první co udělá bude to, že to vykecá celýmu hradu.
"Beztak by si měla jít lehnout." A už mě táhne zpátky do pokoje. Já už tam nechci! V tom pokoji jsem strávila skoro celý týden! Už mi z toho hrabe(víc než obvykle…obyvatelé hradu třeste se!).
" Prosím, NE!" Chytnu se pevně rámu dveří.
" No tak, nedělej scénu."
" Já žádnou scénu nedělám!"
" Ale jo, děláš! Neblbni a pojď. Nechci ti ublížit." Já, že dělám scénu? To ještě nic neviděl!
" Prosím, Murtaghu, prosím," dělám psí očička.
"Ne,"
" Prosím, prosím," začínám přecházet do šepotu a do očí se mi derou slzy. Měla ze mě být herečka…
"Pink." Murtagh mě jemně obejme a hladí mě ve vlasech. Trochu povolím sevření, abych ho mohla taky obejmout.
" HA!" Zakřičí triumfálně a odtrhne mě od futer. Sakra.
" Chytrý, ale ne dost. Teď mazej." Kruci.
" No jo." Jdu k pohovce.
" Špatný směr."
" Do postele už ne!" Tak tahle věta zní divně…Murtagh si sedne vedle mě a unaveně si vzdychne.
" Co je?" zeptám se starostlivě. Fakt!
" S tebou je to těžký. Já jen chci aby ses uzdravila."
" Murtaghu, ale já jsem zdravá. Už mi nic není. Mám teorii, že jsem měla zápal plic, nebo něco takovýho, ale bylinky co mi dala Angela, mě uzdravili. Teď už mi je zase skvěle!" Nakloním se k němu a dám mu pusu. Murtagh opět překvapeně zamrká.
" Proč to děláš?" To je vážně, tak tupej? No proč bych ho asi líbala? Možná proto, že se mi líbí…..i když poslední dobou si začínám myslet, že v tom bude něco víc.
" Protože za ten týden, co jsi se o mě staral, jsem si uvědomila hodně věcí." Nekecám. Byl hrozně milej, pozornej, obětavej prostě byl k sežrání!
" Jen tomu nemůžu uvěřit." On, že tomu nemůže uvěřit?! Já jsem z úplně jinýho světa a momentálně tu sedím s vymyšlenou postavou! Jediná osoba, která by tomu neměla věřit jsem já!
" Tak tomu věř."
" Vážně už ti je dobře?"
" Jo, vážně. Nejradši bych už vypadla." Chybí mi příroda a večerní procházky s Tulcem!
" Ty zase odejdeš?" zašeptá.
" Ale, ne! To už nikdy neudělám! Já jen říkám, že bych ráda změnila prostředí."
" A kam chceš jít?"
" Ještě nevím, třeba tam, kam půjdeš ty." Murtagh se rozzáří, jako sluníčko.
" Eragon zítra ráno poletí do Ellesméry pro poslední vejce." Cože?! Vejce? Na to jsem úplně zapomněla.
" Já mezitím budu čekat v Dračích horách. Potom se oba dva vydáme hledat dračího jezdce."
" To je úžasný! Já taky budu lítat po celý Alagaësii! Už dlouho jsem neroznášela zprávy. Začíná mi to chybět."
" Eragonovi by určitě nevadilo, kdybys jezdila s námi."
" Myslíš? A není to bl-"
" Není. Neboj." Tak to už potom je všechno jasný! Zítra odlítám s Murtaghem do Dračích hor a potom se všichni tři vydáme hledat novýho dračího jezdce…

28.kapitola - marod

29. prosince 2011 v 19:03 | Gabux |  To je průser!
" Tak si na tu knihu sedni! Bude blíž k centru myšlení!" huhlám na nějakýho blba, kterej čte knihu, co si chci zrovna půjčit( nutno podotknout, že na jednu stránku čumí dvě hodiny)
" A tím chcete říct, co? Že-"
" Jo! Jsi blbej, jak-!" Bohužel větu nestihnu doříct, protože mi nějaká nežádoucí osoba ucpe pusu.
" Nechceš si jít lehnout? Hoříš." Murtík mi starostlivě přiloží ruku na čelo.
" Tak mě polej vodou." Protočím oči.
" Nehraj si se slovíčky."
" Kdo si tady hraje?"
"Omlouvám se za nepříjemnosti." Culí se Murtík na toho exota.
" To je v pořádku. Vidím, že slečně není dobře." Utrousí poklonu a i s knihou jde pryč.
" Vidíš, co děláš? Už jsem ji skoro měla. Ještě chvilku bych ho sra..ehm štvala tak by tu knihu po mě hodil a měla bych vyhráno!"
" Slibuji, že ti ji půjčím jindy." Vrrr. No co, teď už je to jedno.
" Jdu očekovat jiný oddělení." Murtagh čumí, jak puk.
" Překlad: Jdu se podívat do jinýho oddělení."
" Aha," řekne s pusou dokořán.
" Zavři tu pusu, než ti do ní vletí moucha." Radši se jdu podívat na ty oddělení, než tu pojdu. Nejradši bych chtěla nějakou zábavnou knížku, ale tu tady hledat, je jako hledat jehlu v kupce sena. Tady jsou spíš knížky typu: Historie, vznik měst atd. Prostě nuda. Kde je kreativita?! Ani se nedivím, že se lidi nechtějí učit číst! Taky bych nechtěla, kdyby měla číst tohle! Po chvilce bloudění mezi regály, zakotvím na sedačce v rohu místnosti. Potřebovala bych nějaký prášky na hlavu( ne nejsem psychouš! Prášky proti bolení hlavy!)
" Jsi bledá."
" To bude možná jenom tím, že jsem běloch. Za to ty jsi nějak hnědej. To se nemyješ?"
" Tak to nemyslím." Přejde moji poznámku. Jsem uražená.
" Pojď si lehnout. Přinesu ti něco na bolení hlavy." Hm, začínám uvažovat. Chtělo by to ještě něco přihodit.
" A přinesu ti něco dobrýho k jídlu." Mrkne na mě.
" Fuj! Jen to ne! NA jídlo nemám ani pomyšlení!" Asi umírám! Já nemám hlad! Slyšíte? Nemám hlad!
" Budu ti předčítat a-"
" Už valím."

" Stůj!" Opřu se o zeď a odpočívám. Jsem nějaká unavená.
" Jsi v pohodě? Vypadáš jako sama smrt." To je dneska lichotek. Má štěstí, že mi není dobře.
" Jo. Jen se dívám na ty krásný obrazy." Ukážu na protější stěnu. Když si všimnu na jakej "krásnej" obraz jsem ukázala, tak jen zamrkám. Nevím jak bych tu ohavnost popsala….ale vypadá to na nějakýho Kyklopa. Ví tady vůbec co je to Kyklop?
" Moc krásný, tak jdeme." Chytne mě za ruku a táhne mě po chodbě dál. Soucitný člověk, fakt že jo. Určitě by vyhrál Nobelovu cenu míru….
" Tak prosím." Galantně se ukloní a otevře dveře do svýho pokoje. Jo do svýho pokoje! To mě chce znásilnit?!
" Myslela jsem, že půjdeme k Aryi."
" Nebudeme ji otravovat." Teď bych měla být uražená.
" Tak jsem to nemyslel," začne hnedka kdákat, když si všimne mýho vražednýho výrazu.
" To taky doufám, jinak by tahle malá zemička měla o jednoho exota míň." Murtagh mě vezme do náruče a nese mě k posteli( nezasvěcený člověk by to mohl pochopit špatně).
" Chceš něco donést?" Starostlivě mě přikryje. Je fakt roztomilej.
" Nic to je dobrý. Já si jenom chvilku odpočinu."
" Vážně nemám pro nikoho skočit?"
" Ne."
" Tak já tady s tebou zůstanu a budu ti třeba číst, jo?" Jenom kývnu a zavrtám se do krásných, voňavých peřin. Murtagh mezitím přinese nějakou knížku.
" Máš ráda romány?" Tak on čte romány? To bych do něj neřekla. Spíš bych ho tipovala na nějakej krvavej masakr, nebo na něco naučnýho.
" Jo." Murtagh se usměje a začne mi předčítat. Bohužel vám nemůžu říct o čem to bylo, protože jsem se soustředila jen na Murtaghův melodický hlas…

" Zabiju tě!" Hlas! Zase ten hlas. Schoulím se do rohu místnosti a čekám na svůj rozsudek smrti.
"Hahaha," směje se. Ví, že mě má na háku. Opatrně zvednu hlavu, abych se podívala kde je.
"Aaaaa," začnu řvát, jako když mě na nože berou. Jde ke mně nějaká mrtvá holka. Oči má černý, jako noc a v ruce drží starou, polorozpadlou panenku.
" Táta," opakuje pořád dokola. Koukám na tu holčinu, jak puk a nevím co mám dělat. Najednou se holčina otočí doprava a začne strašně řvát. Podívám se, co ji tak vyděsilo a vpravo u okna zahlídnu nějakýho chlápka, který jde k tý holčice. Holčička začne ustupovat, ale ten chlápek ji jedním plynulým pohybem usekne hlavu šavlí. To by ještě nebylo, tak hrozný….ale ten chlápek jde teď ke mně! A tváří se jako anděl pomsty........už je jen necelý dva metry ode mě. Konečně zahlídnu jeho obličej…přestanu hrůzou dýchat…kousky masa mu odpadávají z pravé tváře, levá ruka mu chybí úplně, ale nejhorší ze všeho jsou jeho oči! Má úplně bílý bělmo!
" Dobrou noc," zašklebí se a rozmáchne se šavlí….

"Áaaaa!" S hlasitým křikem se posadím na posteli. Jsem zpocená, jako myš.
" Jsi v pořádku? Máš vysokou horečku. Byla tu Angela a dala ti něco na snížení horečky." Vůbec nevnímám, co do mě Murtagh valí. Jsem ještě v šoku z toho snu. Měla bych začít psát horory. Připadalo mi to, jako živí! Propisotu si šáhnu na hlavu, jestli ji mám….jo. Huf!
" Lehni si." Někdo mě začne tlačit zpátky do postele. Teprve teď si všimnu Aryi a Eragona.
" Co je?" Čumí na mě, jak na vola.
" Měla jsi hodně vysoký horečky. Nemohli jsme je snížit, až teď po šesti hodinách-" začne vysvětlovat Arya.
" Co? Šest hodin?" Já jsem myslela, že jsem jenom spala.
" A teď jsi hrozně začala křičet," pokračuje s vyvalenýma očima Eragon.
" Kdyby se ti zdálo to co mě, tak bys taky řval o sto šest."
" Teď si ale odpočni." Eragon s Aryou se rozloučili a rychle vypluli z místnosti. Zůstala jsem tam sama s Murtaghem, který byl opřený o postel a zasmušile mě pozoroval.
" Trochu optimizmu do toho umírání."
" TO NENÍ SRANDA! VÍŠ JAKEJ JSEM MĚL STRACH!" Rozzlobeně kopne do truhly.
" Klid nic mi není."
" Není? Teď jsi byla šest hodin na pokraji smrti! Vůbec jsi o sobě nevěděla! Blouznila jsi a křičela!"
" Tak hrozný to určitě nebylo. A neblouznila jsem." Zas takovej magor nejsem. Sice mi pořád ještě není dobře, ale určitě jsem nemohla být ještě před chvílí na pokraji smrti.
" Pořád jsi říkala něco o tom, že tě někdo zabije." Tak tomu bych věřila.
" Zdál se mi hroznej sen, to bude z toho."
" Lehni si," přikáže mi rozzlobeně. Jde z něho takovej respekt, že si okamžitě lehnu a přikryju se.
" Napij se," podá mi skleničku s pitím. Vůbec jsem si neuvědomila, že mám žízeň! A to mám v krku vyschlo, jak na poušti.
" Tohle mi už nikdy nedělej!" vzdychne a posadí se vedle mě.

Jak na hezký a jednoduchý přívěsek z korálků

29. prosince 2011 v 18:58 | Gabux |  Na korálky



Jak vidíte, tak a i tento návod není můj, ale zdroj máte na obrázku :)
(Váš zdroj jsme já)
Ovšem i já dělávám tyhle přívěsky :))
Je to lehké a hezké ;)

Lesklé srdíčko- návod na ozdůbku

29. prosince 2011 v 17:15 | Gabux |  Ozdůbky


Můžete si ho klidně někam i přišít :)
Návod není můj, ale mám ho dlouho v pc takže nvm zdroj ;)

Kopírujte jen se zdrojem

Nakrm psa!

29. prosince 2011 v 16:11 | Gabux |  Ostatní
Hojky,
chcete pomoct pejskům v útulku, ale nemůžete si je vzít domů? Nevadí mám řešení!


Můžete klidně nakrmit všechny a vás to nic nestojí a pomůžete pejskům!
Krmte je :))

Děkuji za všechny pejsky :)

Rozpuštěné vlasy s copánky

29. prosince 2011 v 15:26 | Gabux |  Vlasy

Nevíte jak upravit své dlouhé vlasy? Buďte kreativní a vyzkoušejte splétání vlasů! Tenký copánek ve vlasech - skvělý tip na horké léto.


Pokud hledáte jednoduchou a přitom elegantní a šik úpravu svých dlouhých vlasů, pak vsaďte na zapletené účesy. Přinášíme Vám několik tipů, jak relativně rychle a jednoduše změnit svůj letní look!

Jeden copánek podél hlavy po straně :)

Umyjte si vlasy, naneste tužidlo či přípravky, na které jste zvyklá a vlasy vyfénujte. Vlasy mohou být rovné či vyfoukané do vln, obojí je možné. Oddělte část vlasů u levého ucha a začněte splétat. Postupujte stejně jako při pletení francouzského copu - do každé smyčky přidávejte další pramínky vlasů. Takto splétejte copánek cca k pravému uchu a zbytek dopleťte jako obyčejný copánek.

Existuje více variant tohoto účesu, pramínky mohou být i dva rozdělené například pěšinkou uprostřed. Splétat francouzskou technikou můžete jen kousíček, aby copánek nepadal do obličeje a zbytek doplést obyčejně. Upletený copánek můžete ukazovat celý nebo jej dát za ucho a překrýt rozpuštěnými vlasy...

Najděte si svou variantu vlasů s copánkem a vykročte létem v novém vzhledu!

27. kapitola: Arya a Eragon? NE!

29. prosince 2011 v 14:53 | Gabux |  To je průser!
Ježiši! Já jsem zaspala! Měla jsem se před obědem setkat s Aryou a místo toho se teď válím v posteli! Ještě že sem přišla ta služka, jinak bych spala až do večera. Ehm, kde mám hadry?! Běhám po pokoji, jak splašená slepice, ale ty dva pitomý hadry, kterým se říká oblečení nemůžu nikde najít!( hlavně, že jsem našla tu lžičku, kterou jsem hledala v noci! No není to ironie života?)Huh, mám je! Byli nad postelí. Jak se tam asi dostaly? No to vyřeším později.

" Aryooo!" řvu přes celou chodbu a snažím se dohnat Aryu.
" No?" Arya se ladně otočí a já to do ní ve vší rychlosti napálím.
" Jsi v pořádku?"
" Já? Vždycky. Promiň, že jdu pozdě, ale zaspala jsem."
" Ani se ti nedivím s takovou společností jsi musela být dlouho vzhůru." Usměje se laškovně Arya. Čumím na ní s otevřenou hubou. Společnost? A do pytle! Murtagh! Já jsem na něj úplně zapomněla. Ráno v pokoji nebyl. Nebo jo? Snad zas takovej ignorant nejsem i když…
" Ne, my jsme šli hnedka spát." Arya se dál směje. Hm, perverzák. To si s ním vyřídím později.
" Ale teď tu jsme kvůli tobě. Tak kam pudem?" Snažím se odvést řeč jinam.
" Ke mně do pokoje." To mi připomíná, že bych měla jít navštívit Tulca. Už dlouho jsem se mu neozvala. Ale to odložím na jindy, teď se mi Arya rozhodla říct snad to největší tajemství v Alagaësii! No možná trochu přeháním.

"Sedni si." Rozplácnu se do pohodlného křesla a nastraženýma ušima, jako zajíc, poslouchám co z Aryi vypadne.
" Tak?" pobídnu ji.
" Víš ještě nikomu jsem to neřekla. No Eragonovi jsem to naznačila, ale moc dobře to nestrávil."
" Jestli tím špatným strávením myslíš to, jak mi ehm počůral boty, tak to máš teda pravdu." Za to ještě dostane přes držku, chlapec. Má štěstí, že tam byl Murtík, jinak by živej nevyvázl.
"Trpaslík!" vyhrkne Arya a já na ni čumím jak na slona s trenkama.
" Jako čepička, lopatička a kyblíček?" zeptám se s otevřenou pusou a pochybuju o jejím zdraví.
"NE! Tím chci říct, že miluju TRPASLÍKA!!" Nadzvednu jedno obočí.
" A já miluju Urgala! No a?!" Tak má ráda trpaslíka no BOŽE! Já si tady lámu palici, co je to za člověka, že to nikomu nechce říct a ona se bouchne do trpajzlíka!
" Ty to nechápeš! Trpaslíci a elfové spolu nevychází dobře! Vždyť ti jejich bohové!" Mávne nad tím Arya rukou.
" Tak když ti vadí jeho ehm kultura(?), tak proč-" Arya po mě hodí hrozny. No věřili byste tomu?
" Protože ho MILUJU!" zařve z ničeho nic a vyskočí na nohy… Mě tahle situace nechává chladnou, tak si radši vezmu hrozen…
" A jak se jmenuje?" zeptám se Aryi, když se dostatečně uklidní.
" Theodor!" Bože! Já se dusím! Zaskočil mi hrozen! Ještěže za mnou přiběhla Arya a pomohla mi.
" Myslíš toho Theodora, co vlastní hospodu?" ptám se jen tak pro jistotu.
" JO, myslím." Chvíli čumím do blba a přemýšlím. Theodor je fajn, ale není na Aryu příliš ehm, jak bych to jen řekla…starej? Malej? Drsnej?
" A ví to?" Arya pomalu přikývne. Tak to je gól! Ten Theodor je ale kanec!
" A jak jste k sobě přišli?"
" Když Eragon porazil Durzu, tak jsem se rozhodla, že to půjdu oslavit s ostatníma do hospody a tam byl ON!" Kdo by to čekal, když je to majitel hospody….
" To stačí, to stačí. Teď mi radši řekni, jakej je." Týhle věty budu litovat až do konce života….Arya se hned rozvyprávěla o " báječným Theodorovi". Nevím, jak dlouho mluvila, ale připadalo mi to, jako hodiny…
"…..je tolerantní, hodný, milý no prostě úžasný!" zakončila svoje vyprávění Arya.
" Tak to ti přeju." Co jinýho na to mám říct?
" Ale co když to ostatní nepochopí?"
" Neboj! Když jim to vylíčíš, tak jako mě, tak to určitě pochopí!"
Ještě chvíli jsme si povídali o Theodorovi, ale pak se Arya až nebezpečně začala vyptávat na Murtagha. Řekla jsem jí, že jsem se dali dohromady včera a nic nebylo. Dál se uvidí….

***O 3. hodiny později***

Honem Tulco mám hlad, doufám že jim zbylo ještě něco k jídlu. Dneska se mi lovit nechce! Peskuju v duchu Tulca, který se táhne, jak hoven. Tulco sen a mě podívá pohledem " ty nenažranče" a dá se do běhu.
" Ty zmetku! Počkej na mě! Já nemám čtyři nohy!" zavřu tentokrát nahlas. Tulco se zastaví až před palácem, kde na něj čumí stráže. Nutno podotknout, že se stáří, jako kdyby potkali smrtku.
" Klid pánové!" Proběhnu okolo stráží s Tulcem a mířím do jídelny.
" ARYO!" začnu řvát když vběhnu do jídelny. Nic se neozývá, tak se rozhlídnu po místnosti a- VIDÍM RORANA S NĚJAKEJMA ŠOHAJAMA! Asi mají nějaký jednání nebo co?!
" Ehm, sorry." Zabouchnu za sebou vrata s jdu pryč.
" No věřil bys tomu Tulco? Jednání? A v jídelně?"
" Tulco?" A doprčic. Rozběhnu se zase zpátky do jídelny. Když rozrazím vrata, tak si všimnu Tulca, kterej sedí u dveří a ostatní na něj s otevřenou pusou čumí.
" Ještě jednou se omlouvám." Hodím na Tulca významnej pohled a rychle zdrhám pryč, tentokrát i s Tulcem.

" Oregone! Tak tady seš!" Zamávám přes celou chodbu Eragonovi, kterej se tváří jako kdyby chtěl vzít do zaječích.
" Teď bych chtěl být sám," řekne potichu. Musím uznat, že mi ho je líto. Chudák, jeho lásko ho nemiluje…ale on si určo najde nějakou jinou kočku. Je to přece Eragon!
" Já vím, ale chtěla jsem se jenom zeptat kdy a kam odjíždíte, jestli teda odjíždíte." Eragon přemýšlí. Nekecám!
" No zítra večer, nebo pozítří letíme do Nardy."
" Tak to se tam uvidíme." Sice do Nardy nemusím, ale když tam bude i Murtagh, tak si tu cestu
udělám.
" Jak to?" ptá se udiveně.
" Práce, to víš." Eragon jenom smutně kývne a odchází pryč.
" Jo a Eragone!"
" No?" Odvedu Eragona na stranu, aby nás nikdo nerušil.
" Já vím, že Aryu miluješ, ale věř mi že pro tebe není ta pravá. Každý někdy měl svoji první lásku, dokonce i já! Víš v čem je kouzlo první lásky? Kouzlo první lásky je v tom, že nevěříme, že jednou skončí. Ale jednou skončí a je to jen na tobě, jak se s tím vypořádáš. Hlavně se neuzavírej do sebe. Máš spoustu přítel, který ti rádi pomůžou. Uvidíš, že jednou až to budeš nejmíň čekat se objeví ta pravá." Když dokončím svůj proslov, tak Eragona obejmu. Eragon prvně stojí jako solnej sloup, ale pak se rozvzlyká a obejme mě.
" Když já na ní nikdy nezapomenu!" huhlá.
" To po tobě ani nikdo nechce."
" Dík."
" Za co?"
" Za moudrá slova a útěchu." Eragon se ukloní a rychle odejde. Teď pro změnu čumím já. On řekl, že mám moudrý slova? To jako kdyby mi řekl, že jsem moudrá! Páni! Svět se musel zbláznit!

*****večer*****

Jsem vyřízená! Dneska odpoledne se mi udělalo nějak šoufl. Bolí mě v krku a mám rýmu, takže mluvím jak debil. Teď ležím u Aryi v pokoji s Tulcem po pravoboku.
" Hele je ti fakt dobře? Vypadáš hrozně." Arya mě s hrůzou v očích sleduje.
" Klid. Jsem v poho. To je jenom nachlazení. Do rána budu jako rybička." Na důkaz mých slov se rozkašlu, jak starej tuberák. Takhle ji asi moc nepřesvědčím…
" Tak já skočím pro Eragona nebo Murtagha, třeba ti pomůžou."
" Ne, nepomůžou. Už jsi to zkoušela ty a nic! Tohle prostě nejde vyléčit kouzlem." Proč? Bůh ví!Třeba je to tím, že pocházím z jinýho světa.
" A potřebuješ něco?"
" Aryo, já jsem vážně v pořádku. Už jsi mi donesla deku, čaj a knížku. Vážně nic víc nepotřebuju."
" Tak dobře." Arya si sedne naproti mně do křesla a nespouští ze mě oči.
" Neboj, nerozpustím se." Mám takovej pocit, že ani nedýchá.
"PINK!" No ten tady chyběl. Murtagh vběhne do pokoje, jako uragán.
" Klid. Neumírám." Prohlásím v klidu a prohlížím si knížku.
" Pane Bože, ty vypadáš!"
" Dík." To jsou mi to dneska lichotky. Murtagh se obrátí na Aryu a něco jí šeptá.
" Neslyším," upozorním je.
" Taky nemáš," vyplázne na mě jazyk Arya.
" Vrrr." Vstanu z gauče a hodlám se přemístit do knihovny. Tahle knížka je nic moc.
" Kam jdeš?" vyjekne Murtagh a už mě tlačí zpátky na gauč.
" Do knihovny, za chvíli jsem zpátky."

Anketa 7

29. prosince 2011 v 14:29 | Gabux |  Ankety
Tak sejmi tečku :D

Anketa 6

29. prosince 2011 v 14:28 | Gabux |  Ankety
Tak co, jste spokojeni? :)

26. kapitola- Brý ráno!

29. prosince 2011 v 8:52 | Gabux |  To je průser!
" Brý ráno, brý ráno, právě jsem se vzbudila. Brý ráno, brý ráno, už tě jduu srát!"(A/N: trochu upravená melodie ze Shreka, když oslík vběhne Shrekovi ráno do pokoje.) S hlasitým zpívám vběhnu Eragonovi a Murtaghovi do pokoje. Murtagh rozespale otevře oči a dívá se na mě, jak na blázna, zato Eragon si zakryje hlavu polštářem a dělá, že nevidí a neslyší.
" OREGONE! Vstávat! Je pět ráno!" Skáču Oregonovi po posteli, jak splašený zajíc.
" Oregon?" zamumlá ospale Murtík.
" Tvůj milý, nevlastní bratr chytl novou přezdívku." Vysvětlím rychle a opět se začnu věnovat šípkový růžence.
" Ježiši, ty jsi tak roztomilej!" Kleknu si k Oregonovi a začnu ho štípat do tvářičky.
" Zmiz," zamumlá a přetočí se na druhý bok.
" Ále! Přece nechceš zaspat!" Strhnu z něho peřinu a EJHLE! Má na sobě jenom trenky( nebo co to je)! Oregon se lekne a rychle se zase přikryje peřinou.
" Copak? Pán je stydlivej?" Kdyby mu nebylo, tak špatně, určitě by se začervenal.
" Aspoň, tak neřvi."
" Já neřvu. To ty máš jenom kocovinu." Stoupnu si na postel a chci začít skákat, ale někdo mě chytí a nese pryč. Nemusím dlouho přemýšlet, abych přišla na pachatele.
" Pust mě! Já už budu hodná!" Kecy, prdy, beďary….
" To ti tak věřím." Murtík mě hodí na postel a………………chvilka napětí………….to NE! Vy jste ale prasata! No fuj! Na co vy hnedka nemyslíte….no i když….. eh na co to zase myslím? Měla bych se nechat léčit. Ale v týhle době je všechno drahý, tak to zatím necháme, tak jak to je...Ale nebudu vás tady unavovat mými myšlenkovými pochody... kde jsme to skončili? A jo. Murtagh mě hodil na postel a začal mě lechtat. Já jsem samozřejmě začala řvát, jako píchlá svině.
" TICHO!" zařval z ničeho nic Oregon. Já i Murtík jsme sebou škubli.
" No jo, pořád!" prskne Murtagh a hodí si mě přes rameno.
" CO to děláš?" houknu na Murtagha, který si to šine ven z místnosti.
" Jdeme pryč ať má Eragon klid." S těmito slovy za sebou práskne dveřmi a nese mě po chodbě, jako pytel brambor.
" Pust mě, nebo-"
" Nebo, co?" pošklebuje se Murtík.
" Nebo, tohle!" Štípnu Murtíka do zadku. Murtík se lekne a div mě neshodí na zem.
" Co si to dovoluješ?" ptá se na půl pobaveně.
" Tohle." A štípnu ho znova. Ještě, že už jsme došli, až k mýmu pokoji jinak by chudákovi upadl zadek.
Před pokojem mě postaví na zem a čeká. Čumím na něj, jak bacil do lékárny a nevím, která bije.
" Klíče," řekne, když vidí že se nemám k činu.
" Proč?" zeptám se nechápavě, i když vím co chce.
" NA odemčení," vysvětluje trpělivě.
" A proč?" Zmateně na něj mrkám.
" Ať si můžeš jít lehnout."
" A proč?"
" Protože jsi určitě po dnešním večeru unavená."
" Proč?"
" Hele, že ty si ze mě děláš srandu!"
" NE! Proč?" Murtagh se zašklebí a začne mě osahávat! Jo slyšíte správně! Začne mě sprostě osahávat!
" Kde máš ty klíče?" S úsměvem na něj mrknu a ukážu na vrchní část mýho hrudníku. Klíče jsem si připla k podprsence. Prvně jsem si myslela, že po mě skočí a vezme si je, ale on se jen opřel o futra čeká co udělám. Jelikož mě už nebaví stát na chodbě, tak si klíče odepnu a otevřu dveře.
" Prosím, madam," oslovím Murtíka a naznačím mu ať jde dovnitř.
" Já nejsem madam!" brblá si spíš pro sebe.
" Samozřejmě, Paní!" Rychle se opravím.
" Baví tě to hodně?" zeptá se Murtagh, když zavřu dveře.
" Ani nevíš jak." Murtagh si lehne do postele a rozvalí se tam, jako kdyby byla jeho.
" Co to děláš?" zamračím se.
" Ty nenecháš spát mě, tak já nenechám spát tebe." Tak to si jenom myslíš, ty exote.
" Když myslíš." Skočím na postel a začnu tam skákat. Murtagh tam nadskakuje, jako kamzík a já jsem samozřejmě vysmátá, jak lečo.
" Čemu se směješ?" zamračí se.
" Ne čemu, ale komu!" Murtagh mě chytí za nohy. Už vidím, jak se rozplesknu na zemi, ale Murtagh mě rychle chytne a strhne na postel.
" Ty seš, játro! Mohla jsem si rozbít hlavu!" Kousek od postele je noční stolek. Kdyby mě nechytil, tak mám hlavu na dvě půlky.

" Já bych tě nenechal spadnout."
" To bych chtěla vidět." Rozplácnu se na postel a přikryju se peřinou. Murtagh neotálí a vleze si pod peřinu za mnou. To je, ale vlez prdelka. Obejmu ho a…..štípnu ho do zadku. Murtagh málem proskočil oknem.
" Tak ty nedáš pokoj?" Tváří se výhružně, ale pak mě začne zase lechtat.
" Ne-ne-nech toho!" Nemůžu se vymáčknout.
" A co za to?"
" Co-co-co chceš!" Murtagh toho konečně nechá a já se můžu nadechnout. Kyslík, jak krásná věc! Než se stihnu pořádně vydýchat, tak se ke mně Murtagh nakloní a……políbí mě! Kdyby mi mohly oči vypadnout z důlků, tak by se teď válely po zemi.
" Ehm, promiň." Murtagh se začne zvedat, ale já ho převalím zpátky do postele a začnu ho líbat. Murtagh byl prvně v šoku, ale pak mi začal polibky oplácet.
Leželi jsme na posteli a hladově se líbali, dokud….nevběhla do pokoje Arya!
" Pi-"zarazila se v půlce slova a čuměla, jako by nás nikdy neviděla.
" Ahoj," pozdravím, jakoby nic. Murtagh se opře o lokty a vypadá, že je úplně mimo.
" Ehm, nerada ruším," zakoktá Arya.
" To je v pohodě." Vyskočím na nohy a jdu za ní. Určitě něco potřebovala.
" Stalo se něco?" zeptám se Aryi.
" Jenom jsem se tě chtěla zeptat, jak se má Eragon."
" Má pěknou kocovinu, ale z toho se vyleží."
" Hrozně jsem mu ublížila." Arya se opře o stěnu.
" Neublížila! Naopak, ublížila bys mu kdybys jsi s ním zůstala jenom ze soucitu."
" Asi, jo. Máš zítra čas? Potřebovala bych s tebou mluvit."
" Jasně! Zítra před obědem jsem u tebe!"
" Ehm, nevěděla jsem že s jste s Murtaghem spolu."
" To já taky ne."
" Kdy?" Ta je ale zvědavá, co?
" Asi tři minuty." Arya se rozesměje.
" Zítra mi musíš všechno říct! Teď se jdu vyspat, tak zatím."
Když dorazím do pokoje, tak Murtagh leží v posteli a má zavřený oči. Stoupnu si ke kraji postele a pozoruju ho. Pravou ruku má za hlavou a levou na peřině. Vypadá roztomile…
" Pojď sem." Usměje se a stáhne mě k sobě do postele. Zavrtám se k němu pod peřinu a Murtagh mě obejme…

25. kapitola- uprchlík

28. prosince 2011 v 18:40 | Gabux |  To je průser!
" Já tudy, ty tudy," ukážu Murtaghovi cestu k jezeru a sama si to šinu do sálu. Divíte se, co se děje? Hledáme Eragona. Ten exot zalezl někam do nory a ani za boha, ho nikdo nemůže najít. Vletím do sálu, jako uragán a tím si vysloužím pozornost několika lidí okolo.
" Nenechte se rušit, jen procházím," vyhrknu a šinu si to ke stolu s jídlem, třeba dostal hlad. Ale když doběhnu ke stolu, tak nevidím ani jídlo, ani Eragona. Buďto to všechno sežral a pak utekl, nebo jsem to předtím sežrala já… Teď ale nemám čas se zabývat takovýma ptákovinama. Musím najít Eragona, než se oběsí nebo něco podobnýho. (Arya mu řekla, že si ho nevezme a on pak někam zdrhl. Zoufalou Aryu jsme potkali s Murtaghem po cestě k hradu…)
Už deset minut běhám po sálu, ale výsledek žádnej, bodejť když je tady dětí, jak smetí a sál je velkej, jak kráva.
" ERAGONE!" zařvu přes celej sál, když mi dojdou nervy. Všichni se po mě otočí. Čumí na mě, jak ryby na suchu, ale ta ryba, kterou zrovna hledám nikde není.
" Díky za pozornost. Bavte se dál, jakoby se nic nestalo." Už nevím, jak lidi zareagovali, páč jsem vyběhla ze sálu a zamířila si to k zahradě. Jestli nebude tady, tak už nevím kde může bejt.


DÍKY BOHU! Už ho vidím. Nadklání se nad fontánkou a něco si mumlá. Rychle se za ním rozběhnu, než mi to pako zdrhne.
" No ty vole, kde jsi?!" Chytnu ho za rameno.
" Tady. HA ha." Eragon se začne smát. Pohled mi sjede na jeho pravou ruku, kde drží nějakou skleničku. Bože, prosím, ať to není pravda!
" Ga, ga, ga jsem kačenka." Eragon si dá ruce v bok a začne běhat okolo fontánky. Čumím na něj, jak bacil do lékárničky a nevím jestli se mám smát, nebo brečet.
" Jseš roztomilá kačenka, ale teď už pojď." Jdu naproti němu, ale on změní směr a běží na druhou stranu. To je vůl!
" Okamžitě přestaň, nebo si tě upeču!" zakřičím na něj přes fontánku.
Eragon se zastaví- u toho pořád mává rukama- a rozhlíží se okolo. Najednou se rozběhne doprostřed zahrady a tam se zastaví. To se mi nelíbí.
" Eragone? To sedíš na vajíčkách, nebo co tam děláš?" Do zahrady přišli další lidi a vyjeveně čumí na Eragona.
"E-" Víc nestihnu říct, protože si všimnu co dělá. Ten exot si….ehm…odskočil na malou!
" Ty blbče!" Dám mu pohlavek a stoupnu si před něj, aby ho " návštěvníci zahrady" neviděli.
" Ach, ta příroda!" Zazubím se na tři osoby, který stojí naproti mně. Jenom vykulí oči a radši zmizí…
"Eragone, já tě zabiju!" začnu vřískat, když mi Eragon pochčije nohu.( JO, dneska nemam svůj den) Ten je samozřejmě vysmátej, jak měsíček na hnoji.
"Aspoň se zapni!" zavrčím. Vypadá to docela divně, když se směje a u toho má rozepnutej poklopec.
" Jhu tochit hlavo," zahuhlá Eragon.
" Kdybys tolik nepil, tak by se ti netočila." Eragon se svalí na nejbližší lavičku a něco si pořád huhlá.
"Kde máš Safiru?" Každý slovo vyslovuju zřetelně, aby mi rozuměl.
" Frrr!" zakřičí Eragon a roztáhne ruce k nebi. No, super.
" Šába!" Eragon vyskočí z lavičky a začne skákat k fontánce. Snažím se ho chytit, ale ten zmetek je rychlej. Nasadím to nejrychlejší tempo, jaký dovedu a pádím za skákajícím Eragonem. Těsně před fontánkou se zastaví a čupne si, ale já to bohužel neubrzdím a hodím kapra do fontánky- ještě že je tak velká.
" Ty jeden tupej imbecile!" začnu vřískat, když se vynořím a vyplivnu vodu.
" Blinky, koupat." Blinky? Já mu dám Blinky!
" Co se to tu děje?" Murtagh. Ten si to vždycky umí načasovat.
" Orch, blačíček." Eragon roztáhne ruce a jde obejmout svýho "velkýho" bratra. Murtagh tam jen tak stojí a nechává se objímat. Vypadá to velice zajímavě.
" Ehm, nerada vás ruším, ale měli bychom Eragona někam uložit, něž zdevastuje celou zahradu." Murtagh se snaží odlepit od sebe Eragona, ale marně. Drží, jak klíště. Chytnu záchvat smíchu.
" Nesměj se a pomoc mi!" vzteká se Murtagh.
" Hele, já jsem si ho dneska užila až moc. Teď jsi na řadě ty." Sedím ve fontánce, jak debil a čumím na toho úchyla, který se drápá po Murtaghovi.
" CO tu děláte?"
Vykoukne zpoza rohu- RORAN! CO je moc, to je moc!
" Ale, pořádáme večírek pro buzeranty, nechceš přidat?" Roran vyvalí bulvy. Chudák, neví co si má myslet.
" Sosan!" Eragon se konečně odlepí od Murtagha. Štěstí pro Murtagha, neštěstí pro Rorana.
" Tyš tak vyroštl," huhlá Eragon a jde k Roranovi. Těsně před Roranem se ale zastaví, škytne a…poblije Roranovi boty. Netváří se zrovna nadšeně…
" Ty vole, tomuhle nikdo neuvěří." Válím se smíchy ve fontánce a všude okolo sebe stříkám vodu.
" Kolik toho, Proboha, měl?" zeptá se Roran a upraví si korunu, kterou měl nakřivo. Bože, to je rodina!
" Já nevím,. Našla jsem ho tady," řeknu, když se uklidním.
" Co ho to napadlo?" Škrábe se na hlavě Roran.
" Arya," odpovíme sborově s Murtaghem. Roran ihned pochopí.
" Sem si to myslel." Tak on myslel? Ajaj.
" Vsná ros a ti hvizdy," zahuhlá Eragon.
" Co?" zeptá se Murtagh a Roran.
" Prý, že je krásná noc a hvězdy," vysvětlím.
" Jak mu můžeš rozumět?"
" Měla jsem babičku, který chyběly snad všechny zuby. Mluvila podobnou hatmatilkou, jak teď Eragon." Alespoň něco mě naučila. Díky ní teď rozumím snad každýmu, kdo je navátej…
" Vívat."
Usměje se Eragon.
" A co bylo podle tebe tohle?" zeptá se zvědavě Roran.
" Buďto tě chce líbat a nebo chce zpívat. Pro tvoje dobro doufám, že to druhý." Murtagh krok odstoupí. Srab.
" Pojď, odvedeme ho do postele." No konečně ho to napadlo. Murtagh neochotně přistoupí k Roranovi a pomůžeme mu s Eragonem- moc šťastně se teda netváří.
" Ty tu ještě jsi?" zeptá se blbě Murtagh.
" Řečnická otázka?" Nadzvednu jedno obočí.
" Proč pořád sedíš v tý fontánce?" A jo, jsem nějak zapomněla vylízt. " Rychle" vyskočím z fontánky. Pode mnou se vytvoří loužička- vypadá to efektivně.
" Tak co tvůj, brat? Blije, blije?"
" Ne, už spí. Zato zítra mu bude pěkně špatně." Hm, asi půjdu ráno na "přátelskou" návštěvu…

58 emo pravidel :D

28. prosince 2011 v 16:49 | Gabux |  Ostatní
Tak tady jsou :)

1. Buď pravý
2. Buď homosexuál
3. Když nejsi homosexuál buď bisexuál
4. Když nejsi ani jedno, předstírej to
5. Používej oční linky
6. Používej oční stíny
7. Obarvi se na černo
8. Obarvi se na blond
9. Můžeš to i kombinovat - růžová, červená, fialová
10. Musíš mít ofinu, která ti sahá nejmíň do půlky tváře
11. Stále se tvař smutně
12. Když jdeš po ulici, koukej do země
13. Plač při každé možnosti za všech okolností
14. Nos pruhované ponožky
15. Mikiny jsou povoleny jenom s kapucí
16. Kup si alespoň jedno tričko s Jackem Skellingtnem a tvař se, že je to tvůj největší idol
17. Snaž se vypadat co nejvíc americky
18. Dej si piercing na následující místa: dolní ret, nos, obočí, bradavka, pupek… nejlepší je, když ho budeš mít všude, ale když ti to rodiče nedovolí dej si alespoň rty. Když ti budou nadávat, vyjádři svoje pocity… viz 13.
19. Doma se večer namaluj a obleč a nafoť minimálně 60 fotek v koupelně tak, aby za tebou byla vidět záchodová mísa a na stěnách by měly být kachličky. Musíš se fotit sám. Potom všechny uveřejni na Libimseti nebo Facebooku
20. Minimálně na 5-ti fotkách předstírej že pláčeš
21. Mladší sestře seber všechny její trička a nos je pravidelně ven
22. Obuté můžeš mít jen číny, nebo sk8ové boty. Nejlepší je když máš růžové Konversy. Děvčata mají při teplotě nad 28°C povolené žabky
23. Děvčata musí mít v hlavě plastovou nebo látkovou čelenku, mašli z umělé hmoty nebo nějáké dětské sponky
24. Vždy je potřeba mít jeden gel, tužidlo a lak na vlasy vždy v zásobě
25. Váš nick kdekoliv musí obsahovat Emo (např: emoGIRL, emoBOY, e.m.oKid atd. atd. atd…)
26. Používej emo gramatiku když si píšeš na chatu nebo kdekoliv
27. Místo J píš Y
28. Místo V piš W
29. Místo CO piš CWO
30. Za každým T piš H i když to nedává smysl nebo se to nehodí
31. Místo CH piš X
32. Tvař se, že tak píšeš odjakživa
33. Vytvoř si blog, který bude jen o Emo
34. Zveřejni na něm fotky cizích kluků a dívek stažených z VF
35. Nos trička a mikiny značky Hurley
36. Místo ježíííš používej ježííín
37. Říkej, že tvoje náboženství je Emo a mezi tvoje záliby patří Emo a "cutting my wrist"
38. Tvař se, že znáš všechny Emo kapely a že jsi je poslouchal ještě než se staly známými
39. Nauč se přesvědčivě říkat frázi: "Já vyjadřuji své pocity"
40. Kup si podkolenky, opasek, kšiltovku a náramek se vzorem šachovnice
41. Aspoň jednou se pokus o sebevraždu
42. Řež si něčím ostrým do ruky v místě, kde máš náramky, ale nesnaž se nějak moc, aby ti zakrývaly jizvy
43. Piš smutné básně o čemkoliv, například o Emo chalpcích z VF
44. Nos kšiltovky sk8 značek, sk8 trička a všechno co souvisí se sk8em
45. Máš zlomené srdce za každých okolností
46. Poslouchej My chemical romance, From frist to last, Hawthorne heights, JAMISONPARKER, Blink 182, Awa, Fall out boy, Senses fail
47. Při elektronické komunikaci používej co nejvíc Emo ikonek (:'( x(
48. Místo hahahaha piš spíš hhhh
49. Pravidlo č 13………. 2x si stříkni do očí repelent a mysli na děti v Africe
50. Holky se snaž sbalit tím, že jim budeš říkat že jsi gay a že máš krásného přítele
51. Potom řekni, že "ona" je ta nejkrásnější žena, kterou jsi kdy potkal
52. Tvař se, že se kvůli ní s ním rozejdeš
53. Když se fotíš a netrefíš si foťákem hlavu, tvař se, že tak to mělo být…protože to je Emo
54. Všechny kapely co posloucháš musí mít toho stejného stylistu
55. Jako životní cíl si dej něco co je dopředu jasně nesplnitelné… když budeš mít nesplnitelný sen budeš na lidi působit víc Emo
56. Každý týden se foť a dávej si na profily, MS, VF… stále aktuální fotku
57. Všude, kde to lidi vidí piš "comment my new pics"
58. Samozřejmě nezapomeň na pravidlo číslo 13!

Bez urážky! :) Je to jen tak aby jste se pobavili, nemá to nikoho urážet :)

Kusovka 1.4

28. prosince 2011 v 12:09 | Gabux |  Kusovky
Růžová CocaCola :D


Tak tohle je něco pro milovníky růžové :)

24.kapitola- noční koupání

28. prosince 2011 v 11:33 | Gabux |  To je průser!
"Magor! Idiot! Imbecil! Blbec! PAKO!" Toho si nevšímejte to mě přepadl jenom záchvat zuřivosti. Stává se mi to jednou za pět let…eh. Někdy i víckrát. Musím se nějak zklidnit, nebo tu někomu ještě urazím hlavu a všichni asi víme o kom mluvím.
" HEJ!" Já o volovi a vůl za mnou.
" Nejsem žádnej 'Hej počkej'." Snažila jsem se mluvit vyrovnaným tónem, ale hlas mě zklamal.
" Co tě tak rozzuřilo?" On tady ještě je?
" Místní klima. Je fakt na hovno!" A hádejte co udělám už dneska po druhý. Skočím do vody. Nutně jsem se potřebovala zchladit. Pod vodou zůstanu ještě nějakou tu vteřinku. Člověk by nevěřil, jak je to uklidňující. Když se vynořím, tak ve vodě spatřím Murtagha, jak se na mě zamračeně dívá.
Murtagh: TY SEŠ MAGOR!
Pink: Proč o sobě mluvíš v druhý osobě?
Murtagh: S tebou se nedá bavit.
Pink: Já nevím kdo tady začal vřískat, jako když ho na nože berou.
Murtagh: Měl jsem tomu dobrý důvod.
Pink: Hele víš co to je EMO?( musela jsem se zeptat-v případě Murtagha:Extrémně mokrá ofina)
Murtagh: NE! A neodváděj řeč jinam!
Pink: Já nikoho neodvádím
Murtagh: Nedělej ze sebe blbce!
Pink: Hele už v tom máš hokej. Před chvíli jsi mi do blbce nadával a teď tady na mě pokřikuješ, že si na něj nemám hrát. Tak se rozmysli!
Murtagh: Nedělej ze mě blbce!( ten by nejradši ze všech dělal blbce)
Pink: To už ani nemusím. Všechno sis zařídil sám, jak se tak koukám
Murtagh: Takhle se mnou nemluv!
Pink: A proč? A jo, já zapomněla, protože ty jsi ten " slavný dračí jezdec" a víš co? Buď si pro mě za mě král Šalamoun. Mě je to u prdele. Mě na rozdíl od tebe je jedno, co si o mě lidi myslí!
Otočím se k němu zády a začnu pádlovat na druhou stranu, protože jinak bych ho musela zabít a to přece nechceme, že ne?!
" To nepřeplaveš." Vrrr. Teď mě nasral. Ze všeho nejvíc nesnáším, když mě někdo podceňuje!
" Nejsem tak slabá, jak vypadám," prsknu na něj přes rameno.
" Neblbni a vrať se. Tady všechna sranda končí. Já tě potom nebudu zachraňovat." A kdo se tě o to žádal, ty ignorante?
" Tak nezachraňuj! O jednoho blbce míň." Odfrknu si.
" Tak jsem to nemyslel." On někdy myslel? Bože, zázrak! Raději mu na tohle nebudu odpovídat, nebo se náš " velký jezdec" urazí.

Pádluju už asi hodinku. Ze břehu to vypadalo menší. Sice bych mohla připlavat k nějakýmu kraji a vylízt, ale takovou radost mu neudělám.
" Ještě pořád můžeš? Vypadáš unaveně." Najednou je nějakej starostlivej.
" A ty nejsi unavenej?"
" Ne, já ne." Já, já, já jenom já.
" A proč tu vůbec jsi, když jsem taková kráva? Jdi si za lepším, ne?" Čert, aby se v něm vyznal. Chvíli na mě vříská, pak má starost a nakonec je milej.
" Nechci." Chmmm. Už nemůžu ani " myslet". Naštěstí už vidím konec jezera. Hned jak vylezu z týhle břečky, tak padám.
Konečně! Už jsem si začínala myslet, že jsem skočila do moře. S námahou se vyškábám na břeh a tam si lehnu na zem. Potřebuju oddech. To je na moje plíce moc.
" Jsi v pohodě? Není ti zima? Celá se třepeš." Aby to nebylo vztekem, mladej. Zvednu se ze země, mokrá jak slepice, a jdu za Aryou. Musím se jí zeptat co Eragon a jestli neví, co se stalo s Murtaghem.
" Kam jdeš?" Už jde za mnou, jako ocásek.
" Nemáš tady někde lopatu?"
" Ne, proč?" Tak nic, budu se muset zahrabat ručně…
" A aspoň provaz?" Dívá se na mě, jak na debila.
" Ne, nemám."
" Tak nic."
" Proč?"
" Ale, jen tak filozofuju." Unaveně si sednu a opřu se o strom. Murtagh mě chvíli pozoruje a pak něco zamumlá a Murtagh i já jsem najednou suchý.
" Dík," zamumlám. Vztek vystřídala únava.
" Moc ti to sluší v šatech." Sedne si vedle mě.
" Ještě ty s tím začínej."
" Myslel jsem, že šaty nenosíš? Proč sis je vzala?"
" Nevím, nějakej chvilkovej výpadek, či co."
Tuhle záhadu, už asi nikdy nevyřeším.
" Čekal jsem na tebe." Uh, už je to tady. Já jsem věděla, že jednou začne.
" Slíbila jsi že se vrátíš." Smutně se na mě podívá.
" Já jsem se taky vrátila, jestli sis všiml." Tak nevšímavej snad není.
" Jo, ale za tři roky," řekne dotčeně.
" Ale já jsem neřekla, kdy se vrátím." A výjimečně, ani nelžu.
" Já vím, ale myslel jsem, že to bude dřív." No jo no, takhle to vypadá, když člověk myslí.
" Hm." Bez komentáře.
" Proč jsi odešla?" Dívá se na mě, jako kdyby mě chtěl zhypnotizovat.
" Co bys dělal, kdyby ses dozvěděl, že celá tvoje rodina i přátelé umřeli?" Zůstal se na mě dívat s pusou dokořán.
" Oni-"
" Jo." Chvíli bylo ticho.
" Ale já bych ti pomohl," řekl dotčeně.
" Možná by ses snažil, ale nepomohl. Potřebovala jsem čas." A jak to tak vypadá, tak času budu mít habaděj.
" A jak jsi se to dozvěděla?"
" Nezlob se, ale to ti neřeknu. Nemůžu." Zase ten dotčený výraz.
" Máš ještě dneska v plánu řvát?" zeptám se Murtagha, který čumí někam do blba.
" Ne, nemám důvod."
" Ty jsi někdy měl důvod?" Nasadím výraz andělíčka.
" Neštvi mě." Zašklebí se.
" Já a štvát? Nikdy!" Ehm, možná trošku přeháním. Murtagh se jenom zašklebí a převede řeč jinam:
"A co jsi celý ty roky dělala?" Hovno.
"To co před tím. Hrála jsem si na holuba. A ty?" Měla bych začít přemýšlet o změně povolání.
" Taky jsem cestoval, hlavně služebně." Zajímavý, že jsem se nikdy nepotkali.
" A co Eragon? Už jsem slyšela tu novinku s Aryou." Tohle bude drb století.
" Eragon je z toho špatnej, ale já jsem mu to říkal." Pokrčí rameny.
" Arya ho má ráda, ale miluje prej někoho jinýho." Doufám, že se mi s tímhle velkým tajemstvím někdy svěří.
" Vážně? O tom nic nevím. Eragon už vymýšlel plány do budoucna."
" Uh."
" To je pořádný UH! Už pomale začal stavět domek." Oba dva se rozchechtáme. Už vidím, jak Eragon s Aryou někde farmaří.
" A kde máš tu šupinatou ještěrku, která je všude s tebou?" Nadzvednu zvědavě obočí.
" Odletěla na lov se Safirou." Tak s Šutrem, jo?
" Tak, že Květinku pozdravuju."
" Květinku?" zeptá se nechápavě.
" Trna. To víš, chytl novou přezdívku."
" Něco mi říká, že z toho nebude nadšený." A o tom to je.
" A proč ho nepozdravíš sama?"
" To tak, ještě mi ukousne hlavu a co pak?" To by se mi na holuba hrálo těžko. Uh, na co to zase myslím…já myslím? Blééé.
" To bych nikdy nedovolil." Taky pravda, stačí když mi ukousne ruku- bez křídla se lítá blbě. Ty vole, co to zase melu.
" Před chvílí to vypadalo, že mi ji urazíš sám." Fakt! Chvíli jsem měla vážně strach.
"To se ti jen zdálo. Já jsem mírumilovný."
" A teď se opraš." Lže až se z něho práší.
" Nepůjdeme už? Je pozdě."
" Tak jo." Oba dva se zvedneme a pomale jdeme k paláci. Aspoň doufám, vede mě totiž Murtagh.
"Áaa," křiknu, když zakopnu o kořen stromu. Naštěstí mě Murtagh v čas chytne a já se nerozplácnu na zemi.
" Dík. To bylo o fous." A kdy ne.
" Vidím, že jsi pořád stejně neohrabaná." Zasměje se.
" Ty jeden lichotníku." Dělám, že jsem v rozpacích. Z ničeho nic mě chytne za ruku.
" To abys nespadla," vysvětlí rychle.
" Myslím, že mě to nezachrání." Spíš nás strhnu oba.
" Taky pravda." Začne se ďábelsky šklebit. Než stihnu nějak zareagovat, tak mě chytne do náruče a rozběhne se se mnou k paláci.
" Neblbni!Pust mě! Jsem těžká."
" Ty? Nikdy! Jsi lehká, jak peříčko a nezapomínej, že jsem Jezdec. Mám větší sílu."
" Tak aspoň zpomal." Jsem udýchaná za něj.
" Dobře." Pomalu přejde do normálního tempa.
" Dík," špitnu.
" Ty musíš mít vždycky poslední slovo, co?" Usmívá se na mě.
Pink: Já? Ne.
Murtagh: Ale, jo.
Pink: Ne
Murtagh: Už to děláš zase
Pink: Co?
Murtagh: Máš poslední slovo.
Pink: Ne, nemám.
Murtagh: Tak až řeknu teď budeme oba potichu. Teď.
Pink: Tak jo.
Murtagh: Bože.
Pink: Co?

23. kapitola- Grrr!

27. prosince 2011 v 22:46 | Gabux |  To je průser!
" Co tu děláte, slečno?" ptá se Eragon, kterej přiběhl s Murtaghem.
" Chytám ryby." Vyplivnu vodu z pusy a protočím oči. Eragon s Murtaghem na čumí s otevřenou pusou.
" Co tak čumíte? Tak blbě zas nevypadám." Zašklebím se.
" Pink jsi to ty?" Bože! Kdybych dostala korunu pokaždý když mi někdo řekne tuhle větu, tak bych byla milionářka.
" Jsem to já?" zeptám se s údivem. Podívám se na sebe a začnu se osahávat. Eragon obrátí oči v sloup a Murtagh stojí jako solnej sloup( to je sloupů).
" Co tu děláš, Pink?!" Eragon ke mně natáhne ruku o pomůže mi z vody.
" Ále to víš, dostala sem chuť na ryby, tak jsem si řekla že si nějakou ulovím." Konečně už stojím na břehu.
" Ty máš šaty?!" diví se Eragon.
"Počkej," podívám sena sebe," jo mám. Jsi všímavej." Uznale pokývám hlavou. Eragon něco zavrčí.
" Co je bolí tě v krku?" zeptám se starostlivě. Murtagh se jenom zašklebí. Eragon to už nekomentuje.
" Pořád stejná. Tři roky a pořád stejná," mumlá Eragon.
" No ty pomlč." Stejně natvrdlej, ale dráždit ho nebudu.
" Murtaghovi upadl jazyk?" Ukážu na Murtagha, kterej se tváří jako masovej vrah. Eragon se na něho zaraženě podívá.
" No nic, nebudu vás rušit pánové," nadzvednu si totálně promočený šaty," jo a abych nezapomněla, hledá vás Arya." Pomaličku kráčím pryč od těch dvou nádher.
" Ty jsi mluvila s Aryou?"
vykoktá ze sebe Eragon.
" Jo. Mluvily jsme spolu. Proč?" Eragon se tváří nějak divně.
" Ale jen tak." Zakroutí hlavou.
"Zatím," mávnu na ně a jdu pryč. Musím se převlíct do suchýho. Slyším za sebou tichý hlasy Eragona a Murtagha. Docela mě mrzí, že se mnou Murtík nemluví. Vím, že jsem odešla rychle, ale měla jsem k tomu dobrej důvod. Doufám, že to pochopí.

Jsem zase na plese. Statečně se držím u stolů s občerstvení a vyhýbám se případným zájemcům o tanec. Doufám, že si nikdo nevšimne, že nemám boty. Šaty jsem sice vysušila, ale tak nějak jsem zapomněla kam jsem odhodila boty.
" Ahoj," pozdraví Arya a já se málem zadávím chlebíčkem. Arya se začne smát. No to je teda pomoc! Já tady málem natáhnu brka a ona se směje, ani mi nepomůže! Vrrr.
" Nazdar," pozdravím, když konečně do polykám zbytky chlebíčku.
" Pořád hledám Eragona," povzdychne si. Naliju Aryi a mě medovinu. Je výborná.
" Ten je s Murtíkem u jezera. Když jsem řekla, že ho hledáš, tak se tvářil všelijak. Udělali jste si něco?" Arya sklopí oči. To není dobrý. Vybídnu jí, aby pokračovala.
" Eragon mě požádal o ruku." Vyprsknu na Aryu medovinu, kterou jsem nestihla spolknout.
" Promiň, dneska není můj den." Raději položím skleničku na stůl.
" To nic." Kouzlem se usuší. Díky bohu za kouzla.
" A co jsi mu řekla?" Podle Eragonova výrazu to vidím na zápornou odpověď.
"Nic. Utekla jsem." Tomu se říká statečnost.
" Tak proto se schovával s Murtaghem u jezera." Už asi vím co probírali.
" A co mu řekneš, až ho najdeš?" Ano asi určitě ne.
" Že ho mám hodně ráda, ale miluji někoho jiného." Tak by mě zajímalo koho, ale teďka vyzvídat nebudu.
" Hodně štěstí," popřeju upřímně. Bude ho potřebovat. Arya ladně odpluje ze sálu. Super. Teď tu jsem zase sama.
"Můžu, slečnu, požádat o tanec?" Do prdele! Na pět minut přestanu dávat pozor a je to v tahu.
" Ehm, jistě." Otočím se na individuum, který mě zastihlo nepřipravenou. Je to nějaký starý chlap. Chytne mě za ruku a vede na parket nutno dodat, že se o tuho nakrucuje jako páv. Raději se koukám kolem sebe. Všichni na mě čumí, jak na svatej obrázek. " Nenápadně" se podívám na svoje šaty, jestli nejsem někde zakydaná. Nejsem, tak co mají zase za problém?
Po nekonečný hodině jsem opět na svobodě. Rychle uháním pryč ze sálu, než mě chytí nějakej dědula. Nezastavím se ani před palácem. Utíkám po nějaký cestě, která nejspíš vede někam do zapadákova. Zastavím se až za městem, protože mám takovej divnej povit, že mě někdo sleduje. Asi jsem paranoik. Pomaličku jdu po cestě, zajímalo by mě kam, a jedním očkem pozoruju okolí. Něco tu smrdí, a já to nejsem. Slyším za sebou kroky, ale neohlížím se. Třeba to je jenom nějakej opozdilec. Nejradši bych se přemístila, ale to teď nepřipadá v úvahu. Nikdo o mých schopnostech neví a kdybych teď z ničeho nic zmizela, tak by to bylo divný.
" Kampak, kotě?" ozve se až nebezpečně blízko.
Otočím se a spatřím nějakýho chlápka, může mu být tak třicet let, jak se na mě se zájmem kouká. Chjo, že si ti úchylkové nedají pokoj.
" Tak hele," otočím se na něj, když už mě to jeho pořvávání začne štvát," nikdy jsem tě neviděla a nic proti tobě nemám, ale jestli okamžitě nevypadneš, tak ti tu blbou palici urazím a pověsím si ji na zeď do obýváku! NĚJAKÝ OTÁZKY?!" Chlápek se zastaví v půlce cesty a čumí na mě, jak puk.
" A zavři tu hubu, než ti do ní vletí moucha." Jenom na mě mávne a odejde. Tak to by bylo.
" Víš to, že s tebe jde občas strach?" Sakra! Oni mě chcou dneska zabít.
" Víš to, že nejhorší smrt je z vyděšení?" odpovím otázkou. Podívám se směrem do lesa, odkud ten hlas vycházel, ale nikoho nevidím. Až když dojdu na okraj lesa, tak si všimnu muže s kápy přes hlavu.
" Bojíš se, že dostaneš úpal?" Ukážu směrem na kápy. Nic neříká, jenom mě pozoruje. Chvíli mi to šrotuje….šrotuje…..šrotuje a….
" Murtaghu?" ten hlas mi zněl povědomě, ale možná se jenom pletu. Přistoupím k němu a chci mu sundat kápy, ale chytne mě za ruku.
" A co když, jo?" Teď pro změnu čumím, jak pako já.
" Když jo, tak jo," vysoukám ze sebe "moudře". Občas si připadám, jak ten největší debil na světě.
" Kde je Eragon? Už ho našla Arya?" Nic. Žádná odpověď. Tak proč se k sakru ozýval, když se se mnou nechce bavit? Kašlu na to, jdu pryč, tady to beztak nemá cenu.
" Ahoj," rozloučím se a jdu do lesa. Neujdu ani deset metrů a někdo mě chytí za rameno, kdo jiný, než Murtagh.
" Hm?" Nic lepšího mě nenapadá.
" Proč jsi přišla?" zeptá se potichu Murtagh a já najednou nemám co říct. Podívám se mu do očí. Kamenný výraz. Huh, tak to mi na odvaze nepřidalo.
" Protože jsem se už vzpamatovala," řeknu nakonec pravdu. Murtagh nadzvedne obočí.
" Z čeho?" Podívám se na stranu, ale Murtagh mi natočí hlavu, aby mi viděl do obličeje.
" Z ČEHO?" začne z ničeho nic křičet a já sebou cuknu.
" Neřvi na mě," odpovím tiše.
" PROČ? PŘOČ BYCH NEMĚL?" Začne chodit okolo mě, jako tygr v kleci.
" Protože tě někdo uslyší." Mimo jiné.
" NO A? TAK MĚ NĚKDO USLYŠÍ." Začíná být docela vzteklej.
Pěstí praští do stromu.
" VÍŠ CO, KDYŽ TO CHCEŠ TAK VĚDĚT, TAK SE ZEPTEJ ARYI! JÁ NEMÁM NERVY TI TO VYSVĚTLOVAT. NAZDAR!" Naštvaně se otočím a jdu pryč. Miluju tu rozmanitost života, každém den mě nasere někdo jinej!

Odměny- poznávačka 0.1

27. prosince 2011 v 19:53 | Gabux |  Odměny
Ahojda,
trochu mi to trvalo :D
Baush, jelikož byla první kdo odpověděl dobře dostane i jmenovku jako bonus :) A ten avatar omluv, je můj první :D

Takže první pro Baush:


A tady pro A*


Tak snad se líbí :)

Trošku mě zklamalo, že odpověděli 3 lidičky a z toho 2 dobře... Snad se to časem zlepší :)

22. kapitola- ples( jo už zase xD)

27. prosince 2011 v 17:17 | Gabux |  To je průser!

Ještě jednou jsem se prohlídla v zrcadle, jestli vypadám normálně. Na to, že mám na sobě šaty je to dobrý. ANO! Šaty! Dneska mám na sobě šaty( nespadnite ze židle)! Divíte se proč mám na sobě šaty? Upřímně já taky…eh. Dneska jsem po dlouhý době v super náladě a hodlám toho využít.

Už je to tři roky, co mě ve "snu" navštívil osud. Tehdy jsem se vypařila do lesa přemýšlet co bude dál( Já a přemýšlet? HA!) a došla jsem k závěru, že musím něco dělat, než se zblázním. Ještě ten den jsem se rozloučila s ostatními a vydala se na cestu společně s Tulcem.
" Tak jak vypadám?" otočím se dokola před Tulcem. Tulco začne vrtět ocasem.
" Dík." Dám mu pusu na čumák a přemístím se na ples, který se koná na počest našeho krále Rorana. Musím přiznat, že jsem trochu vyklepaná, jak na mě budou reagovat. Tři roky jsem neviděla Aryu, Eragona ani Murtagha. Sice pořád cestuju po celý Alagaësii, ale místům kde by se mohli dračí jezdci, nebo Arya vyskytnout se vyhýbám. Ne že bych je nechtěla vidět, ale ještě na to nejsem připravená. Připomínají mi můj příchod do Alagaësie. Ale teď po třech letech cestování po Alagaësii jsem se smířila s osudem a jsem připravena svůj úkol vyplnit.

(takhle nějak by měla vypadat Pinky, ale oči má tmavě hnědý....)


Nervózně přešlapuju před hradem v Aberonu. Určitě tu už je Eragon i Murtagh. Slyšela jsem, jak si lidé povídají o jejich příchodu. Zhluboka se nadechnu a
jdu k hradu.
Hned u dveří mě přivítá sluha a uvede mě překrásnou chodbou plnou obrazů do sálu. Protočím oči v sloup, když si uvědomím do jakého sálu. Už jsem jednou v tomu hradu byla a měla jsem tu čest navštívit sály zde v hradu. Jsou tu celkem tři a já mířím do toho největšího a nejkrásnějšího. Problém je v tom, že dolů do sálu budu muset jít po schodech dolů a všichni na mě budou mít krásnej výhled! Jindy by mě to nerozhodilo, ale v šatech si přepadám taková neohrabaná a boty mi na odvaze taky nepřidaj.

" Prosím, slečno." Sluhové otevřou obě křídla dveří a já začnu pomalu sestupovat dolů. Hluk v sálu ustal. Do teď jsem si sledovala špičky bot, abych nezakopla, ale náhlý klid mě vyrušil. Zvedla jsem hlavu a podívala se na co čumí. Na mě. Ou.
Prohlíželi si mě od hlavy až k patě. Mile jsem se usmála a pokračovala dolů.

...(její šaty....odmyslete si tu ženskou xD)

" Hrajte." Slyšela jsem dirigentův tichý hlas. Sálem se znovu rozezněla muzika a já se víc uvolnila. Sešla jsem poslední schod a v duchu jásala. Ani jednou jsem nespadla! Nejradši bych se tu na místě roztančila, ale asi by to vypadalo divně.
" Smím dámu poprosit o tanec?" Vedle mě se objevil nějaký kluk. Typovala bych mu dvacet. Tancovat se mi nechce, ale odmítnout taky nemůžu.
" S radostí." Doufejme, že přežije.

Jsem v PSYCHU! Tady to je psycho! Začalo to nějakým hejskem, kterej si chtěl zatančit a končí to asi stodvacátým hejskem! Už mě bolí nohy! Blbý boty. Příště jdu v botaskách.
" Omlouvám se, ale jsem unavená." Rychle řeknu, než se mě nějaký stoletý páprda stihne zeptat jestli bych si s nim nezatančila.
" Jistě." Rychle zdrhnu z parketu, než mě odchytne další maniak. Jdu si pro něco k pití, nebo se tu složím. Statečně se probourám ke stolu s občerstvením a hledám pití. Chodím okolo stolu, jako tygr v kleci. Na druhým konci stolu si všimnu medoviny. Nadzvednu sukně a začnu obíhat stůl. Lidi se na mě dívají, jak na pošuka, ale nevšímám si jich. Musím se soustředit na medo-
" Sorry, nedávala jsem pozor na cestu." Otočím se po osobě, kterou jsem shodila na zem, když jsem do ní vrazila. Arya. Ups.
" Co to?" Arya na sucho polyká. Vypadá, jako kapr na suchu. Ráda bych jí to řekla, ale radši ji dráždit nebudu.
" Jsi v pořádku?" Zeptám se ještě jednou Aryi, když se zvedne ze země.
"Jsi to ty, Pink?" Arya na mě soustředěně civí.
" Jo, už to tak bude." Stojíme naproti sobě a nikdo neví, jak začít.
" Co jsi dělala celou dobu?" Z jejího hlasu nejde poznat, jestli je naštvaná, nebo ne.
" To co před tím. Doručovala zásilky a ty?" vezmu si ze stolu něco k jídlu, jakoby nic.
" Pomáhala Islanzadí. To jsi neměla celý tři roky na návštěvu?" Má naprosto kamennou tvář, ale z tónu hlasu cítím hněv.
" V ten den kdy jsem odešla jsem se dozvěděla, že celá moje rodina zemřela a s ní i moji přátelé. Potřebovala jsem čas." Aryi změkl výraz.
" Proč jsi to tehdy neřekla? Rozloučila ses a nic neřekla!?" Zakroutím hlavou.
" Tobě by se chtělo o tom mluvit hned po tom co se to dozvíš?"
" Asi nechtělo. Ale ozvat ses mohla."
" To je složitější. Máš chvíli čas?" Všechno jí povím, ale někde o samotě.

Sedíme s Aryou v parku za hradem a Arya poslouchá můj příběh. Řekla jsem jí všechno, kromě toho co mi řekl osud.
"Neuvěřitelné. Tak u vás jsme postavy z knížky?"
" Jo, ale nikomu o tom neříkej." Nemusí to všichni vědět.
" Samozřejmě. Slibuji." Ve starověkým jazyce odříkala přísahu.
" Dík. Jsem ráda, že jsem to mohla někomu říct."
" Hrozně ti to sluší." Ukáže Arya na šaty.
" To byl šok co? Když jsi mě viděla v šatech." Arya se začne smát.
" To máš pravdu. Pamatuju si, jak jsi vyváděla když jsme tě chtěli obléct do šatů před třemi lety." Ach ty hormony.
" Potkala jsi už Eragona nebo Murtagha?" Ještě to tak.
" Ne." A doufám že je ještě chvíli nepotkám.
" To je divný. Na začátku plesu tu byli, ale pak se někam vypařili. Musím se po nich podívat." Tak to hodně štěstí.
" Doufám, že se ještě uvidíme? Nemáš v plánu zase odejít?"
" Ne, nemám." Ještě se musím Aryi na něco zeptat… Arya elegantně odkráčela Bůh ví kam. Co teď? Je tu nuda a na parket mě už nikdo nedostane, ani za zlatý prase. Kousek odtud by mělo ležet jezero, nebo něco podobnýho. Nadzvednu šaty a štráduju si to k " jezeru". Au! Blbý boty! Kdo má na nich udržet rovnováhu?! Jdu hezky pomaloučku( musím vypadat, jak kdybych se posrala).
" Se na to můžu vy…kašlat," zasyčím pro sebe potichu a sundám si boty na podpatku. To je úleva. Ale co s botama? Se s nima tahat nebudu. Vlevo ode mě je křoví. Podívám se jestli se nikdo nevejrá a potom tam hodím boty. Tak to bychom měli.
U jezera nikdo není, takže budu mít klid. V klídku se procházím po břehu a vychutnávám si výhled na noční krajinu… Ve vodě se něco zalesklo, tak se nahnu abych viděla co to bylo. Chyba. Šlápla jsem moc na kraj a ujela mi noha do vody. Super. Takže teď stojím do půlky pravýho stehna ve vodě a tu druhou nohu mám komicky vystrčenou na břehu. Doufám, že nikdo nepřijde. Snažím se vyhrabat nahoru, ale nejde mi to. Musím na to takticky. Zapřu se levou nohou, která je na břehu, a vyšvihnu se nahoru. Plán to byl dobrý, už jsem měla pravou nohu venku a dávala jsem ji na kraj, ale tak nějak jsem zapomněla že ten kraj zrovna pevný není. Takže se jsem znovu zahučela do vody, akorát i se zadkem. Kašlu na to. Hodím i druhou nohu do vody. Stojím v nějaký sračce blé! Voda mi sahá po zadek. Myslím, že moje šaty budou vypadat zajímavě až vylezu... Začnu obcházet okolo kraje a hledám mělčí místo, po kterým bych se v pohodě dostala ven. Jde se mi docela blbě, protože šaty s volánkama mě stahují ke dnu. Až vylezu, tak budu vypadat jak houba.
" Doprdele!" Ujede mi, když se zabořím, až po prsa. Asi jdu špatným směrem, tak to obrátím zase na druhou stranu. Nevím, jak dlouho tu už takhle běhám, ale doufám že mě nikdo nepozoruje.
Dojdu k okraji, kde mi voda sahá jen do půlky stehen( jásejte) a vyzkouším vylízt ven. Kdybych neměla ty blbý šaty, tak bych byla dávno venku, ale takhle se tady lopotím. Znovu nadzvednu šaty, jak nejvíc to jde a lezu ven. Sláva! Vypadá to, že se mi to povede… Kroky! Slyším kroky! A kdyby jen kroky slyším i hlasy.
" Eragone, to není dobrý nápad." Eragon? No, to je průser! Zase rychle zalezu do vody a jdu dál od břehu. Doufám, že vypadnou.
" Co se ti na tom nelíbí, Murtaghu?" Ou. Kroky se k mí smůle stále přibližují? Co teď? Budu si hrát na rákosí a doufat, že si mě nevšimnou? Něco mi říká že by si mě všiml i slepej. Jak jdu stále hlouběji, tak se mi nadzvedává sukně a plave okolo mě. Připadám si, jako kdybych seděla na červeným leknínu.
" No tak Eragone," Murtagh mluví potichu, ale jeho hlas je až nebezpečně blízko. Nadechnu se a ponořím se pod vodu. Pod vodou se zamotám do sukně. No to je zase den! Vlastní šaty mě zradijou! Já vím proč je nenosím. Potichounku se vynořím a pádluju ke břehu, kterej je kousek od místa, kde je Eragon s Murtaghem.
Kraj je nízký. Sahá mi po kolena. Nadzvednu sukni a pomale lezu ven. Když vylezu ven, tak ze mě spadne snad dvacet litrů vody. Udělám rychlí krok od břehu, ale uklouznu po bahně, takže se zase koupu ve vodě…

Kusovka 1.3

27. prosince 2011 v 13:44 | Gabux |  Kusovky
Tak toto, to je totální roztomilost!

Tak já hrdě přiznávám, že jsem se zamilovala :)

Anketa 5.

27. prosince 2011 v 13:37 | Gabux |  Ankety
Tak co líbí se? Čas najdete v rubrice Citáty a motta :)